Že bude kandidátka do komunálních voleb koaliční, je pravděpodobné, ne zatím jisté. Předpokládaná koalice „SPOLU“ (říkejme jí v tuto chvíli pracovně tak) ovšem na komunální úrovni, obzvláště zde v Olomouci, nemůže vystupovat až tak jednotně, jako v parlamentních volbách, a především nemůže sama sebe prezentovat jako „změnu“. Tíží ji hned tři zásadní problémy, bez jejichž vyřešení pohoří. Ty problémy jsou: vztah ke KDU-ČSL a vztah k TOP09, historické dědictví, a příliš mnoho „primátorů“ v ODS.
Problém první: Co s lidovci a s TOPkou?
Lidovci v Olomouci už od devadesátek náleží mezi radniční smetánku, a patří mezi „přirozené“ a „čitelné“ (???) koaliční partnery, těžko tak ale mohou být v lokálním měřítku nositeli změny, kterou na národní úrovni přinesl rok 2021. Po minulých komunálních volbách sice Šnevajse vystřídal na náměstkovské židli Pelikán, problém Šnevajs ale výrazně zahýbal předvánočním olomouckým děním: zjednodušeně řečeno dostal letitý náměstek na odchodnou trafiku v podobě místa ředitele Hřbitovů. Otázka tak zní – co s KDU? Pokud v předvolební koalici zůstane, může se stát velmi snadno ne vítanou posilou, ale balvanem u nohy, který žádá víc, než kolik může dát.
Problém druhý: TOPka drží basu, nebo ne? Půjde zdaleka o nejtěžší vyjednávání, protože zatímco na národní úrovni byla součástí konzervativního antibabišovského tábora a nikdo o tom nepochyboval, v posledních krajských volbách se na Olomoucku spojila s liberálním táborem, včetně architektů!!, což je v klientelistickém prostředí hanáckého maloměsta skoro svatokrádež, hodná ostrakizace až navěky.
Historické dědictví a kandidáti bez mimiky
ODSka se ve všech komunálních kampaních prezentuje velmi zvláštním způsobem: Billboardy jsou takové mladé, radostné, jako by přicházel čerstvý jarní vítr, a spolu s ním i svěží a v editoru vyžehlení usměvaví lidé (všimněte si ovšem, že většinou zcela bez jakékoli mimiky) – což nekoresponduje s tím, že je strana součástí všech radničních koalic od Kuvajtu napadení a může symbolizovat cokoliv (i dobrého), ale opravdu ne čerstvost, mládí, a změnu – ovšem to je tak, když produkční grafik vlastně nemá zadání, a agentura to co čtyři léta seká jako Baťa cvičky, a postrádá cit pro situační komiku. Asi by to chtělo víc státnický projev – a nefotit se přitom „na občanku“, vyžehleně, bez té mimky. I ta nejhezčí slečna kandidátka tam pak vypadá jak policejně hledaná, a ani modrý brejle to už nespraví.
Dále se vrátím do roku 2013. ODS tehdy, na prahu zániku, veřejně deklarovala jakousi zásadní změnu, vnitřní očistu. Ta beze sporu nějak proběhla, ovšem na národní úrovni. U nás ve městě – ne. Čas sice odnesl Martina Novotného a Zuzana Majerová Zahradníková se vyautovala sama, jinak ale žádná změna jako by ani nikdy neproběhla; Kosatík je i nadále v dozorčí radě Vodáren (a to spolu s Tesaříkem), a všem to přijde normální. Možná se jen doufá, že se na ně zapomene, že se o tom přestane psát, že přejde generace, že starší novináři zmizí někde v penzi, a nadějné žurnalistické mládí už nebude vědět, kdo jsou tihle lidé zač.
Ale kdepak. Zatím ještě žiju. Připomenu vám to před každýma volbama.
ODS má už dnes víc primátorů, než koaličních partnerů
Martin Major je ve Sněmovně, a jde o to, kdo teď bude v Olomouci šéfem! V ODS se rozhořel nebývalý boj – nikoli o prvenství na kandidátce, ale rovnou o post primátora. To je trochu odvážné na stranu, která ve městě v posledních krajských volbách získala jen 9,8%.
Ale už jenom ten fakt sám o sobě poukazuje na cosi nezdravého v nitru partaje: jako by politika nebyla vůbec veřejnou službou, ale jen prostředkem k naplnění osobních ambicí – v tom se ODS zjevně nezměnila. Přirozený a nezpochybnitelný vůdce se sám nevyprofiloval, lokty a vidění světa říznuté přebujelým Egem ale ano. Boj o primátorský kancl třičtvrtě roku před volbami tak pohledem zvenčí působí až bizarně. Neoficiálně má ODS v tuto chvíli hned tři primátory, což je prostě příliš: ambici vést Olomouc už v předstihu ohlásil podnikatel Richard Benýšek, spolu s ním si ale tytéž naděje dělají vcelku pochopitelně Markéta Záleská, a vcelku nepochopitelně také Radim Kašpar.
Tedy popořádku: podnikatel Richard Benýšek je jedním z mála! olomouckých milionářů, který nemá jen ústa plná pravicových postulátů, aby pak svoje podnikání postavil na dotacích a na veřejných zdrojích – on doopravdy pravicově podniká!, což zaslouží úctu, a (bohužel!!) je to mimořádné. Je ale trochu, v dobrém smyslu, „letec“, a těžko říci, jestli ustojí jiné, podstatně delší, úřednější mechanismy rozhodování, než na jaké je zvyklý z firem. Stejně tak je otázka, jestli ho ODS vůbec bude ochotná jako lídra postavit, protože občas jen těžko snášejí lidi, kteří dlouholeté zasloužilé straníky v něčem převyšují;
Markéta Záleská se jeví v tomto okamžiku jako svým způsobem nejsnáze čitelná figura z celé té široké nabídky ODSáckých primátorů; cosi za ní v politice je, moc změny do politické kultury a praxe by ale zřejmě nepřinesla – dá se předpokládat, že její eventuální primátorování by se neslo v duchu nejlepších tradic éry Novotného a Majora, se všemi pozitivy i negativy, která z toho vyplývají;
Zůstává Radim Kašpar, jehož urputné ambice po průniku do vyšších společenských pater jsou očividné, nadřazené všem ostatním životním projevům. Nelze přitom nevidět, že svoje angažmá ředitele Okresní hospodářské komory více či méně zneužívá k osobnímu PR, k nezakryté propagaci zájmů developerů okresního formátu, občasně i k zesměšňování těch, kteří se jim občansky protiví, a pro jakoukoli politiku jednoduše není zralou osobností. Vlastně si vůbec nedokážu představit nějakou konkrétní množinu voličů, kterou by mohl autenticky zastupovat, a developery nechávám teď stranou.
K dlouhému výčtu všech ODSáckých „primátorů“ nelze nedodat, že se asi v ODS nestihli zeptat svých potenciálních koaličních partnerů, copak na to oni. Jednou z chorob, jimiž ODS dlouhodobě trpí, je totiž i jakýsi nedůvodný axiom, že budou v jakékoli koalici vždy tím prvním, navždy, nezpochybnitelně, automaticky – a přebujelé Ego, to je v politice obvykle výrazný dělitel jak voličských sympatií, tak koaličního potenciálu vůbec. Především i proto, že možní partneři jsou vhodnými osobnostmi letos vybaveni o poznání lépe.
To je ale jiný příběh, jehož rozluštění se dozvíme nejpozději při zveřejnění kandidátek před volbami.
Vlastimil Blaťák
