Olomoucká ČSSD jela léta letoucí v jednoduchém režimu:
Existovala zde nějaká první liga, začínající u Tesaříka, pokračující přes Rozbořila a Czmera až k Petříkovi, a ta mezi sebe na nejvyšší úrovni nikoho moc nepouštěla.
Daleko za nimi stála úplně zbytečnou frontu na nějaké uplatnění druhá liga, dělající sice stafáž na všech kandidátkách, občas se i někdo nachomýtl k jakés takés funkci, jenže za všechna ta léta čekání, věrných služeb, nebo práce na kampaních se nikdo z nich dlouhodobě nedočkal vlastně ničeho. Třeba taková Yvona Kubjátová by asi mohla vyprávět.
Když to vždycky už už vypadalo, že dojde k nutné výměně generací, a věční čekatelé (to nadějné stranické mládí, které mezitím však stárlo…) budou moci promluvit, objevil se Tonda Staněk, vytáhl z rukávu slizkého a ambiciózního pubescenta Žáčka, čímž učinil všemu přítrž; Staněk se pak historicky znemožnil, Žáček diskrétně včas zmizel jako pára nad hrncem, a copak vlastně zbylo?
Jen kostlivci ve skříni. Na prvního jsme nemuseli čekat ani příliš dlouho: listopadová šťára ve Vlastivědném muzeu skončila obviněním Miroslava Petříka, a to pro podezření z „pasivního úplatkářství“ (nádherný novotvar!!). Ten následně už podruhé za svou kariéru zmizel, ale co je nám po jeho osudech: systémový problém tkví jinde – ve všech těch trafikách, ve všech těch nominatech do dozorčích rad a představenstev městských akciovek, ve všech těch odkladištích vysloužilých politiků.
Jestli se politická smetánka královského hlavního města Olomouce z pádu sociální demokracie poučila? Jistěže ne. Právě před několika dny poslala do křesla ředitele Hřbitovů Ladislava Šnevajse, ale o tom bude řeč v díle, který bude věnován KDU-ČSL.
Nová ČSSD: Co to vlastně je?
Tak se stalo, že se do čela té nové, obrozené olomoucké ČSSD postavil Roman Váňa. To je ten, který v dubnu 2017 získal anticenu Zelená perla za svůj výrok, kterým bojoval za poslanecké parkoviště na Malostranském náměstí: „S auty je to náměstí hezčí, smysluplnější, živější, prázdné bez aut mi to přijde podle návrhů, co jsem viděl, ošklivější, nelidské.“ Pokud to ale necháme stranou, jakožto nepodstatnou (a již značně historickou) jednotlivost, zůstává závažnější otázka: Co nebo koho vlastně reprezentuje Roman Váňa?
Jedinou informaci, kterou nová, obrozená, a hříchy minulosti nezatížená olomoucká ČSSD vypustila na veřejnost, je status na sociální síti, že „sociální demokracie v Olomouci má nové vedení. Členové ČSSD v Olomouci si v listopadu zvolili nové vedení. Předsedou se stal Ing. Roman Váňa, který dvě volební období působil jako poslanec Parlamentu ČR, v Olomouci je ale také známý jako bývalý kastelán hradu Bouzova nebo přednosta Okresního úřadu. Místopředsedy se stali Yvona Kubjátová, aktuálně jediná zastupitelka Zastupitelstva v Olomouci za ČSSD, Jakub Kirschbaum, Miloslav Šmída, Richard Schwarz a Pavel Zatloukal.“
Od té nové, obrozené ČSSD bych v pohnuté době ale namísto takhle komisní zprávy v prvé řadě očekával spíše
-
jakékoli vyjádření k událostem ve Vlastivědném muzeu, protože se jich to zatraceně týká!, pokud usilují o alespoň prazákladní věrohodnost;
-
jakoukoli deklaraci hodnot, které chtějí (nejen) v nadcházejících volbách vlastně zastávat – nevíme nic;
-
alespoň základní představení těch nových lidí, které strana po zvolení nového vedení zde v regionu nabízí, a proč jsou to právě oni – kromě Váni je to stále ještě jedna velká neznámá;
-
a samozřejmě jakýkoli signál, jak chce strana naložit se všemi svými trafikanty, nejen v rámci Technických služeb.
Ničeho z toho jsme se zatím nedočkali, a je leden. Zvolením vedení to zatím skončilo. Co vlastně je ta nová ČSSD, tak tedy stále ještě nevíme, a vlastně to celé na voliče nutně působí asi tak, jako koupit si nazdařbůh práva k využití značky Trabant, nevědět, co s ní, a tedy možná hledat nějakého šikovného marketéra – třeba něco vymyslí! Třeba ta značka ještě vstane z popela!
A třeba taky ne.
Kostřivci ve skříni: Od Staňka až po Petříka
Pokusím se vyjmenovat kostřivce, kteří čekají v některé ze sociálně demokratických skříní, a v tu nejméně vhodnou chvíli jistě vykouknou. Jsou to mimo jiné:
-
Antonín Staněk a jeho role ve straně. Bývalý primátor už několikrát předvedl, že i když ho občané vyhodí oknem, vrátí se k nim dveřmi;
-
Alois Mačák a jeho role ve straně; hoch je sice krapet přespolní, ale Staněk si ho vytáhl až na ministerstvo. Pornobásník taky vždycky najde cestu zpět, a dokud se jej sociální demokracie deklarativně nezřekne, bude svou příšernou pověstí škodit straně stále,
-
Miroslav Petřík a všechny jeho skutky, jakož i všechna jeho zmizení jsou něčím, čemu se ČSSD zde v Olomouci strana teď už musí postavit čelem – a především pak k tomu, z čeho je pan exnáměstek obviněn – byl to přece jejich kšeft;
-
Filip Žáček sice dnes už straně neškodí, na druhý pád – býti krátce po dvacítce věku protěžovaným korunním princem, následně tedy býti zvolen – a vzdáti se pak ihned mandátu, načež zmizet do komerční sféry, to už žádá odvahu a kreativce – a lidi si to s ČSSD spojují;
-
Sám nový šéf Váňa by mohl dojít nějaké sebereflexe a nevybírat sobě asistenty, jejichž minulost poradců prostějovské radnice je přinejmenším sporná;
-
Představitelé ČSSD by měli, bez ohledu na jména, jako jeden muž předsoupit před vedení Muzea umění a dlouze, několik dnů, se jim omlouvat;
-
Zapomněl jsem na něco? Ale jistěže. Jenže stočtyřicet bodů by už bylo nad rámec té eseje.
Koalice? Ano. Jaká? Těžko říct
Je vcelku jasné, že to sociální demokraté v komunálních volbách zkusí jedině v koalici, jinak by snad ani nemělo smysl stavět letos kandidátku. Je ovšem za prvé otázka, koho konkrétně by sociální demokracie na takovou kandidátku vyslala – pravda je, že při troše vůle nabízí zde v Olomouci celou řadu ne nezajímavých figur, a všechny byly dvě desetiletí v rámci „druhé ligy za Tessym“ odsunuty na vedlejší kolej – například Pavla Urbáška, ale nejen jeho.
Za druhé je tu ale podstatnější věc: bude vůbec někdo nečitelné sociální demokraty do koalice chtít? Protože pokud se strana zřetelně nevyrovná se všemi svými Petříky a Staňky, nabízí vlastně jen vysoce toxický materiál, který hrozí bouchnout asi kdykoliv.
Vlastimil Blaťák
