Jiná města Olomouci ujíždějí nebývalou rychlostí, říká Roman Štěpánek z OC Střed o absenci vize

Sdružení podnikatelů OC Střed čeká na příznivější, postcovidové doby, aby mohlo naplnit svůj potenciál a myšlenku, se kterou bylo založeno. Pandemie ale není jediným důvodem, proč se projekt nesnadno rozjíždí. „Slyšel jsem už spoustu příběhů o tom, jak kdo s čím chodil na město, a to je nechtělo poslouchat, protože to mají naplánováno nějak jinak. Chybí tady elementární snaha hledat shodu,“ říká zakladatel sdružení Roman Štěpánek.

Proč jste zakládal OC Střed?

Protože jsem se už dál nemohl dívat na tu bezradnost, kdy mnoho lidí mluvilo o tom, jak strašná věc je, že na periferiích vznikají obchodní střediska, která odvádí lidi z centra. Jak politické strany, tak obchodníci, všichni mluvili o tom, že je potřeba s tím něco dělat. Oživit centrum, pořádat akce, vrátit do města lidi. Položil jsem si otázku, kdo je vlastně nositelem té kultury v centru. A když vezmu v úvahu standardní obchodní centrum, například Šantovku, kde berou peníze na to, aby tam mohli udělat akci? Samozřejmě, že od svých nájemců, od těch obchodníků. Kde ale má vzít ty peníze centrum města? Má je tam dávat radnice, jako erár? Anebo je mají na jednu hromádku složit ti obchodníci, a udělat třeba festival volnočasových aktivit? Tohle je ten důvod, proč OC Střed vzniklo.

Má tedy v centru města suplovat roli managementu OC Střed? 

Ano. Přesně to byl plán. Ovšem nad rámec toho, že přišel covid, zjišťuji, že je mnohem obtížnější spojit obchodníky z centra města, kdy každý sídlí v jiné nemovitosti, než obchodníky pod jednou střechou jednoho obchodního centra. Ti totiž jdou už podnikat s tím, že část jejich platby managementu bude věnována na společný marketing. Aby něco takového fungovalo i mimo obchodní centra, k tomu musí společnost dospět, je to jediná cesta. Radnice k tomu může přispět tím, že dovede do centra města víc lidí.

Chápu to tedy správně tak, že nějaká kultura centra města je více odvislá od aktivity obchodníků a lidí, co tam žijí, než radnice?

Jsem přesvědčený o tom, že podnikatel, například majitel trafiky v centru města, považuje za svoji největší konkurenci trafiku na ulici vedle. Ale ona to úplně není pravda. Protože pokud jdou lidé do obchodního centra namísto do centra města, nemá v centru zákazníky ani jedna trafika. Jejich největší konkurencí je proto trafika v obchodním centru. A oba dva trafikanti z centra by se měli společně snažit, aby jejich zákazníci šli do města. Moje zkušenost je bohužel taková, že podnikatelé z centra města spolu bojují, nespolupracují, nechtějí společně lákat zákazníka. A teď si vezměme diverzitu služeb obchodního centra, na kterou jeho management láká zákazníky – pod jednou střechou najdou potraviny, tu trafiku, oblečení, i zámečníka. Centrum města ale nabízí totéž, a ještě ke všemu na čerstvém vzduchu – rozdíl je ale v tom, že obchodníci z města nedokáží tuto informaci sdělit svým zákazníkům. Obchodní centra rozešlou každý měsíc do schránek ten svůj magazín, a obchodníci z města nepošlou nic.

Vrátím tu otázku trochu zpátky, mířil jsem spíš do sféry nějaké kultury a života v centru města – který dnes téměř výhradně organizuje radnice, zatímco v obchodních centrech je to management toho centra. Otázka tedy je, jestli má OC Střed ambici spojovat obchodníky z města, aby společně vytvářeli nějakou kulturu, a tímto nástrojem společně ty lidi lákali?

Ano, nicméně: Lze předpokládat, že v centru města, kde je památka UNESCO, bude to lákání zákazníka vypadat trochu jinak, například co se týče spotřební kultury. Pár projektů tady ale probíhá, já jim moc fandím, a OC Střed samozřejmě má tuto ambici, ale i kvůli covidu teď nemáme tu sílu – pandemie akce hodně omezuje, velmi těžko se plánuje. V zásadě ale jde o tohle: jestli mají obchodníci dělat nějakou akci v centru, pak takovou, která naláká lidi nakupovat. Jestli má město – ve smyslu radnice – pořádat nějaké akce, pak to mají být ty, o kterých je slyšet v Praze, a kvůli kterým sem přijede deset plných vlaků turistů. Takových akcí tady ale mnoho není.

Zkusím to ještě víc zobecnit: mám vztah veřejné správy a občanské společnosti, v tomto případě OC Střed. Jak by ten vztah měl vzájemně fungovat tak, aby byl zdravý? A jak reálně funguje?

Dal jsem si v OC Střed předsevzetí, že dokud nebudeme dostatečně silní, nechci se s městem bavit – byť mi spoustu lidí říkalo, běž na město, to se jim bude líbit. Myslím si totiž, že kvalita dialogu veřejná správa a samospráva vůči občanské společnosti má v Olomouci obrovské mezery. Slyšel jsem už spoustu příběhů o tom, jak kdo s čím chodil na město, a to je nechtělo poslouchat, protože „to mají naplánováno nějak jinak“. Chybí tady elementární snaha hledat shodu. Nechtěl bych to ale personifikovat jako vztah OC Střed a města, je to obecnější. Ve vztahu ke všem, kteří chtějí něco dělat, někam posouvat veřejný prostor. Ptáte se, jak by to mělo fungovat zdravě? Musí to být založeno na podpoře. A tou podporou nemají být prvoplánově dotace. Naopak si dovedu představit, že město pomáhá například komunikační strategií. Ať město ty peníze, které má vyčleněné na podporu občanského sektoru věnuje do toho, že ty akce bude propagovat za hranicemi města. Protože nemalá část rozpočtu každé akce jsou marketingové náklady. Kromě úspory pro pořadatele to bude znamenat, že na tu akci přijde víc lidí, kteří si koupí vstupenku. A díky tomu udělám druhý rok tu akci ještě lepší, čímž se sníží moje potřeba čerpat nějakou dotaci.

A to se u nás neděje?

Ne. Město každý rok rozdělí dotace, někdy podle objektivního, někdy subjektivního a někdy „známostního“ klíče, a ti příjemci ty peníze čerpají. A město vůbec nemá kontrolu nad nějakými multiplikačními efekty těchto veřejných peněz. Kdyby ale město rozjelo každý rok po celé republice kampaň, ve které bude celý rok točit deset, patnáct, dvacet akcí, které považuje za něco, co dělá Olomouc Olomoucí, to by bylo něco! Protože jde především o to, aby do Olomouce přijeli lidé odjinud a utratili tady peníze. Ve chvíli, kdy ale podporujeme akce pro Olomoučany, kteří by je tady utratili tak jako tak, žádná významná změna nemůže přijít.

Máme politiky s vizí?

Ve chvíli, kdy městu vládne politik, který má vizi, je schopen s občanskou společností komunikovat. Ale stagnace Olomouce, o které se tady bavíme, ten nepohyb, to je způsobeno jednoznačně tím, že lidé ve vedení města nemají vizi. Ani jeden! Jsou to lepší nebo horší údržbáři věcí veřejných. A jakékoli město v České republice, i malé, které člověka s tou vizí má, nám ujíždí poměrně velkou rychlostí. Jaká je v Olomouci vize centra? Kdo z vašich čtenářů to ví? Není žádná, řešíme jen dílčí věci, například jak široký má být který chodník. Všechny kandidující strany v minulých komunálních volbách měly v programu, že prodloužíme tramvajovou trať. Je tento programový bod to, čemu říkáme vize? Dá se ta nejdůležitější budoucnost Olomouce shrnout do toho, že bude prodloužena tramvajová trať? Ne, nedá. Podívejte se, jak jedou města Brno, Ostrava nebo Zlín. Daleko menší zadlužení, vize a kvalitní architektura téměř doslova na každém kroku.

V kontextu řečeného: Až pomine covidová situace, která společnost brzdila, jaká je vize OC Střed pro nejbližších pět let?

Mohu mít spoustu plánů, ale nevíme, kdy COVID skončí. Rádi bychom plánovali, co bude příští měsíc. Ale můžu říct, co bych rád: kdyby se co nejvíce lidí v Olomouci zamyslelo nad tím, jaká je ta vize, jaká má být Olomouc za deset, za dvacet let. A z toho bych byl rád, kdyby vyplynuly úkoly, zadání, jaké má centrum města být, komu má sloužit.

Vlastimil Blaťák