Pavel Korbička při své tvorbě přemýšlí podobně jako architekti. Zajímá ho prostor a lidské tělo jako objekt, který se v prostoru pohybuje a prožívá ho. V Telegraph Gallery autor vytvořil site-specific instalaci – labyrintový koridor, v němž návštěvník zažije pohyb sebe samého uvnitř instalace a zároveň nechá ovlivnit svou psychiku. Podle autora se může jednat o podvědomou reflexi covidové situace, ale i o odkaz k unikátnímu dvouvřetenovému pozdně gotickému schodišti v olomouckém chrámu sv. Mořice, které umožňuje zážitek fyzického míjení.
Instalace v Telegraph Gallery rozděluje galerijní prostor na dvě části, čímž dochází k radikalizaci principu fyzického míjení v instalaci a jeho rozprostření na celý prostor galerie. Potkávání je tak možné jen v optické rovině, vyjevující se nebo mizející ve vrstvách lineárních světelných plánů, vysvětlil autor doprovodného textu Ladislav Kesner a dodal, že autorův přístup je přísně analytický. Umělec důkladně studuje technickou dokumentaci výstavního prostoru, v jehož půdorysu hledá skryté zákonitosti, které pak vizualizuje prostřednictvím kresby. Skici, které vpisuje přímo do plánů, jsou pak základem jeho světelných staveb, které tvoří prostor v prostoru. Výstavní prostor se tak stává integrální součástí celého díla.
Na této výstavě nabízím divákovi prostor, do kterého vstoupí a svým pohybem aktivuje různé světelné jevy, jež se dějí na zakřivených plochách vepsané instalace z polykarbonátových desek. Vznikají tak světelné kruhové jevy, které jsou každým okem viditelné v jiném úhlu. Každá setina úhlu je proměňuje, vysvětlil autor a dodal, že v životě jsme zvyklí na binokulární vidění, které je složeno z vidění pravého a levého oka, kdy ke střetnutí dochází v referenčním bodě. V ohnutém prostoru dochází k jiné zkušenosti. Každým okem vidíme jiný jev a není možné tento referenční bod najít. To způsobuje určité znejistění, návštěvník může například ztratit rovnováhu, nebo být jiným způsobem dezorientovaný, uzavřel autor.
-red-
