Výtvarník s typickým dlouhým vousem, šálou a kulichem na hlavě zemřel před šesti lety v nedožitých 70 letech. Byl nepřehlédnutelnou postavou olomouckého uměleckého života. Miloval nejen výtvarné umění, ale i hudbu. Často byl viděn, jak v ulicích Olomouce rozmlouvá s lidmi a hraje na různé klávesové nástroje. Svá vystoupení a hovory s kolemjdoucími si nahrával na magnetofon. Další z oblastí Bílkova zájmu byla umělecká fotografie.
František Bílek se narodil 4. 10. 1940 v Olomouci, v letech 1947-1953 navštěvoval národní školu v Olomouci. Školní docházku dokončil po absolvování 7. postupného ročníku v r. 1955. Výtvarnou ani jinou uměleckou školu nikdy nestudoval, avšak jeho umělecký talent byl nesporný, o čem svědčí řada velmi zdařilých kopií starých mistrů. Tento umělec byl nepřehlédnutelnou postavou olomoucké uměleckého života a to nejen svým nevšedním zjevem. Byl to muž drobného vzrůstu, v dlouhém kabátě, tváře zarostlé bílým vousem, s šálou a jakýmsi kulichem na hlavě, vyvolávajícím svým zašpičatěním dojem skřítkovské čapky. Stejně jako měl osobitý styl v odívání, i jeho umělecký výraz byl neméně originální.
Miloval nejen výtvarné umění, ale i hudbu. Často byl viděn, jak v ulicích Olomouce rozmlouvá s lidmi a hraje na různé klávesové nástroje. Svá vystoupení a hovory s kolemjdoucími si nahrával na magnetofon. Další z oblastí Bílkova zájmu byla umělecká fotografie, dochovalo se množství aktů a fotografií se samotným umělcem. Na počátku výtvarné kariéry kopíroval obrazy italských barokních mistrů, jako byl například Caravaggio. Kopie starých děl maloval nejen podle knih s reprodukcemi starých mistrů, ale i podle původních děl olomouckých jako jsou například malby v kostele Panny Marie Sněžné. Ačkoliv to byl malíř samouk, postupně si vytvořil osobitý styl. Jeho obrazy jsou jako by snové, s výraznou znakovostí a symbolismem, připomínající surrealistické představy Salvádora Dalího, ale při tom zůstávají realistické. Zvláštností je i použitý podkladový materiál, místo tradičního plátna nebo kartonu používal pozinkovaný plech.
Většina děl zůstala i za života umělce uzamčena v jeho ateliéru, jen velmi malá část se dostala mezi obchodníky s uměním a sběratele. Muzeum Komenského v Přerově získalo část jeho pozůstalosti od Úřadu pro zastupování státu po jeho smrti v roce 2011 a touto výstavou chce připomenout nevšední osobnost toho umělce. Většina děl zůstala i za života umělce uzamčena v jeho ateliéru, jen velmi malá část se dostala mezi obchodníky s uměním a sběratele. V Bílkově pozůstalosti bylo podle Lukeše zhruba 200 obrazů. Další část pozůstalosti získalo Muzeum umění v Olomouci, jde o 75 obrazů z různých období Bílkovy tvorby, od kopií až po jeho vlastní tvorbu, ale i dokumenty, skici a další archiválie.
-vb-
