Již několik let trvá boj zahrádkářů z kolonie Morava za zachování jejich zahrádek, které chce město Olomouc zrušit kvůli chystané stavbě protipovodňových opatření. Zahrádkáři dlouhodobě upozorňují na to, že projekt je nachystán nekvalitně a příliš draze, a na vlastní náklady nechali zpracovat u vodohospodáře Václava Čermáka alternativní projekt, který by město vyšel levněji, zaručuje protipovodňovou ochranu v potřebném rozsahu, a kolonii zahrad přitom uchovává. Mediálně nejznámnější kolonie ale není v Olomouci jediná, které hrozí brzká likvidace: totéž se týká zahrádek na Dlouhé a v Hejčíně.
Zahrádkářský zákon máme. Dotkne se všech plánů?
1. června roku 2021 byl zahrádkářský zákon podepsán prezidentem republiky a odeslán k publikaci ve Sbírce listin. Zákon si klade za cíl zakotvit postavení a veřejnou prospěšnost zahrádkářských spolků, které nově definuje. Vedle spolků zákon definuje také samotnou zahrádkářskou činnost, zahrádkářské osady, podmínky pachtu pozemků a zavádí působnost orgánů veřejné správy při podpoře zahrádkářské činnosti. Zahrádkářská činnost je přitom vymezena jako veřejně prospěšná činnost zaměřená na pěstování ovoce a zeleniny, květin a dalších rostlin. Zákon vyzdvihuje také klimatický dopad zahrádkářské činnosti ve smyslu podpory zadržování vody či zachování a ochrany zemědělského půdního fondu, rovněž je uveden i výchovný aspekt pro utváření vztahu k přírodě mladé generace. V rámci podpory zahrádkářské činnosti zákon vymezuje činnost obce, zejména tím, že již v rámci územního plánování má obec myslet na zahrádkáře a vytvářet předpoklady pro vznik a rozvoj zahrádkářské činnosti.
Rušených kolonií je více. jen O Dlouhé se zatím tolik nemluví
Jestli na olomoucké radnici nový zákon četli, těžko říct – chystané projekty na likvidaci tří kolonií totiž beží dál. Kromě kolonie Morava se jedná také o kolonii v Hejčíně, kterou brání spolek Zahrádky Hejčín. Pozemky, které patří Správě železniční a dopravní cesty, byly dány k prodeji, město Olomouc je však na jaře letošního roku odmítlo koupit, na cestě je tak veřejná soutěž, a zahrádkáři se tak právem obávají, že padnou do rukou developera, který zeleň v místě nenávratně zničí. Na záchranu kolonie už začala vznikat petice.
Zatím nejméně veřejně diskutovaným případem je pak kolonie na Dlouhé. I tam má dojít ve velmi krátké době k likvidaci zahrad, přibližně poloviny z dosud existujících. Město zveřejnilo v nedávné době projekt parku na Dlouhé, kvůli kterému by měla část zahrad nenávratně zaniknout. Radnice přitom projekt prezentuje jako „příklad městské revitalizace říční nivy a význam jeho polohy spočívá i v tom, že propojuje prstenec parků kolem historického jádra s rekreační krajinou. Tato osa zeleně vede podél Mlýnského potoka a spojuje nový park s navrhovanou rekreační zelení v areálu Kouty a pokračuje dál kolem potoka až k jezeru Poděbrady. Nabízí se možnost revitalizace říční nivy, která by evokovala přírodní prostředí s novým průtočným ramenem, přístupem k vodě, pobytovou loukou s výhledem na vodu a přírodním parkem s domácími druhy dřevin, modelací terénu ve prospěch celého území, mlatovými cestami a herními prvky pro děti.“ Na projekt „Park na Dlouhé“ a na likvidaci zdejších zahrad se předpokládá podání žádosti o dotaci z Operačního programu životní prostředí 2021-2027. O tom, že projekt zahrnuje i likvidaci zahrádkářské činnosti, se městký web cudně nezmiňuje. V dohledatelných publikovaných textech (narozdíl od oficiálního městského webu) je k nalezení jen kratičká zmínka v MFD o tom, že „pronajatých zahrádek na břehu a výukové zahrady Univerzity Palackého, které jsou za lávkou přes potok níže po proudu, by se zakládání parku zatím netýkalo,“ zveřejněná mapa chystaného parku ale jasně hovoří o něčem jiném – viz srovnání městem zveřejněné mapy projektu s fotomapou oblasti.
Když budeme vycházet ze zákona…
Když Sněmovna schválila Zakrádkářský zákon, který vstoupí v platnost 1. prosince letošního roku, situace možné právní ochrany a vztahů zahrádkářských spolků vůči veřejné správě se v mnohém změnila. Zákon mimo jiné přesně kodifikuje přesah zahrádkaření do veřejné sféry. Věci se věnovala velmi podrobně například česká enviromentalistka Naďa Johanisová. Podle ní se Zákon přihlašuje k rostoucímu obecnému povědomí o mnohočetných veřejných benefitech zahradnické činnosti obecně a pěstování potravin ve městě zvláště. „Přitom zákon cíli speciálně na zahrádkářské spolky, tedy nejen na Český zahrádkářský svaz, ale na jakékoliv veřejně prospěšné spolky, které se zaměřují na zahradničení. Takový spolek dle zákona „přispívá k dosažení obecného blaha“. Z výslovného potvrzení veřejné prospěšnosti zahrádek pak plynou další dva významné prvky zákona. První z nich zvyšuje minimální dobu pronájmu pozemků pro zahrádkářskou činnost (pokud je pronajímán spolku) na dva roky. V případě, že pozemek spolku pronajímá obec, je minimální doba pronájmu dokonce deset let. To jistě posílí právní jistotu zahrádkářského spolku a pomůže i přírodě: zahrádkářům, resp. zřizovatelům komunitních zahrad se pak například již vyplatí sázet stromy a keře, které plodí až za několik let. A konečně je tu poslední prvek: zákon výslovně stanovuje, že obec i stát podporují zahrádkářskou činnost, a to jak poskytováním pozemků, tak i vytvářením prostor pro spolkovou zahrádkářskou činnost v rámci územního plánování. Obec podle zahrádkářského zákona dokonce spolupracuje se spolky při plnění úkolů v oblasti ochrany přírody a zmírnění klimatických změn,“ říká Johanisová.
Vlastimil Blaťák
