Náš dotaz, směřovaný rektorátu Univerzity Palackého, nejprve na zveřejnění platů rektora UP a děkanů jednotlivých fakult, posléze na platy akademických funkcionářů Přírodovědecké fakulty, žádala UP (v šikanózních termínech) doplnit o doložení veřejného zájmu poskytnutí takové informace, následně polovinu dotazu de facto sabotovala s odkazem na GDPR. Z nedávné minulosti ale máme pravomocný judikát v obdobném sporu, který jasně říká: výmluva na GDPR a žádost o doložení veřejného zájmu jsou něčím, co si univerzity nesmějí dovolit.
V Praze šlo o to, že odbory Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT požadovaly informace o výši celkových vyplacených mzdových prostředků děkanovi a tajemníkovi této fakulty v období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015; děkan fakulty a posléze i rektor Univerzity ale odmítli žadateli tuto informaci vydat. Univerzita přitom podle žalobců nesprávně interpretovala a aplikovala zákon o svobodném přístupu k informacím i relevantní judikaturu.
Jak se to s tím GDPR? Může povinný subjekt neposkytnout informaci s odkazem na ochranu osobních dat?
V rozsudku Krajského soudu v Praze 51 A 26/2019-100 se píše, že „soud konstatuje, že právě ustanovení § 8b zákona o svobodném přístupu k informacím představuje zákonnou výjimku z práva na ochranu soukromí a osobních údajů, jelikož informace, které by jinak požívaly ochrany, je povinný subjekt povinen poskytnout, vztahují-li se k osobě, které poskytl veřejné prostředky; co se rozumí základními osobními údaji, tento zákon stanoví výslovně, přičemž pojem veřejné prostředky je nezbytné vykládat v souladu se zákonem č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“ Jinými slovy, neposkytnutí informace o odměně s výmluvou na GDPR je naprosto irelevantní.
Tato výjimka přitom respektuje unijní úpravu, kdy navíc poskytnutí takových informací GDPR nezakazuje (nejde o zvláštní kategorie údajů podle jeho čl. 9), naopak jej v přiměřeném rozsahu připouští.
Jak je to s veřejným zájmem? I toto stojí v tehdejším rozsudku
Univerzita Palackého žádala doplnění našich žádostí o zveřejnění platů akademických funkcionářů o jasné vyjádření veřejného zájmu (který by však s ohledem na to, že jde o využití veřejných prostředků, měl být automatický). Soud byl v tomto bodě nekompromisí – veřejný zájem v takovém případě není nutné právnímu oddělení příslušné univerzity vůbec vysvětlovat. „Jako důvod pro odmítnutí žádosti proto nemůže obstát ten závěr, že na poskytnutí informací o odměňování děkana a tajemníka FBMI ČVUT není veřejný zájem. Z § 25 odst. 1 písm. b) ve spojení s § 28 odst. 1 zákona o vysokých školách vyplývá, že děkan stojí v čele fakulty a jedná a rozhoduje v jejích věcech; představuje samosprávný akademický orgán fakulty. Dalším orgánem fakulty je tajemník, jmenovaný a odvolávaný děkanem, který řídí hospodaření a vnitřní správu fakulty v rozsahu stanoveném opatřením děkana (§ 25 odst. 2 ve spojení s § 32 zákona o vysokých školách). V případě děkana jde tedy o osobu, jež je v hierarchii fakulty přímo na vrcholu, v případě tajemníka pak o osobu jemu bezprostředně podřízenou, která má v gesci hospodaření fakulty. Jedná-li se o tak významné orgány fakulty, je veřejný zájem na poskytnutí informací o jejich příjmech přirozeně vysoký a není třeba jej blíže vysvětlovat,“ píše se v rozsudku.
Vlastimil Blaťák
