10. Staněk na křesílku
Při odhalení pamětní desky Pavla Dostála zablokoval tehdejší ministr kultury Staněk ulici a mezi normálně stojícími lidmi se vyvalil do měkkého zeleného křesílka. Že ministr postrádá jakoukoli soudnost, bylo jasné dlouho předtím. Tady tomu dal kulaté razítko i s ověřeným ministerským podpisem.
9. Vchod do Filharmonie
Tohle je olomoucká tragédie, táhnoucí se desítky let. Fotografie sama o sobě je dostatečně výmluvná a nepotřebuje další komentář. Ale tak už to u nás je, zatímco máme peníze třeba i na likvidaci laviček, aby si na ně nedejbože nesedl bezdomovec…
8. Městská kampaň na turistiku 2020
Kampaň „Olomouc! – to musíte…“ byla taková divná už názvem. Ono končit text třemi tečkami je obvykle samo o sobě výrazem naprostého slohového neumětelismu, u sloganu to platí dvojnásob. Ani obsahem ale kampaň nepřesvědčila, a dnes se o ní na radnici radši taktně nemluví.
7. Komíny Vodních kasáren
Náročná rekonstrukce hradeb v Mlýnské ulici přinesla kromě dobrého také jeden naprostý historizující fail: pokus o napodobeninu historických komínů, které ale nejsou ve skutečnosti žádné komíny, jde pouze o „historizující“ kamufláž pro strojovnu se vzduchotechnikou. Který památkář to schválil, těžko říct.
6. Přestavba Prioru
Tak dlouho nás zlobil, jakožto pomník komunistické zlovůle, až došlo na jeho nákladnou přestavbu. Potom jsme zjistili, že namísto brutalistní sice, ale přesto ARCHITEKTURY!! máme vedle Trojice skly oblepené „cosi“. Dalo se to udělat citlivěji? Dalo. Budou se té stavbě další generace vyhýbat obloukem? Jistě.
5. Neexistující panorama
Když se začaly v mediálním prostoru řešit olomoucké věžáky a vedly se řeči o tom, jak naruší olomoucké panorama, vystartovala „druhá strana“ s promyšlenou dezinformační kampaní na téma, že olomoucké panorama vlastně neexistuje. A že z žádného předměstí Olomouce není vidět, a co ten teplárenský komín. Sociologicky vznikla krásná sonda do duší lidí, kteří když nemají argumenty, použijí jakýkoli faul. Panorama samozřejmě máme, i na nových hokejových dresech. Holt jsme „chtěli být světoví, jako New York“.
4. Zpěvák Rubik
Vlastním jménem Martin Hýzl byl filuta, který o sobě cca před 15 lety rozvinul neobyčejnou legendu – o úspěšné kariéře v Německu a v Polsku, a o nemožnosti prorazit v našich podmínkách. Znal se se všemi veličinami českého showbyznysu, pravidelně se umisťoval i ve Zlatém slavíkovi, aniž kdy nahrál jedinou písničku – všechny ukradl nějakému Marku Ashleymu. Fiktivní „kariéra“ skončila ve chvíli, kdy došly prachy a šel s pistolí vybrat benzínku v Tovačově.
3. Kobzův videoklip
Moderátor místního rádia spáchal před pár lety regulérní hudební sebevraždu. Po „písničce“ Supergirl (zlé jazyky ji vzápětí překřtily na Supergel), která ještě nenesla úplně všechny znaky totálního propadáku, to Lukáš v roce 2016 úplně „zazdil“ skladbou „Den co den“. Klipu si všimli i redaktoři Hudebních masakrů na Stream.cz, kteří na něm nenechali nit suchou. Z youtube už hudební počin moderátora raději zmizel. Díky stream.cz je ale vše archivováno až do dnešních dnů.
2. Koncerty The Again
V Olomouci existuje velmi bohatá amatérská hudební scéna, dokonce s vlastní velmi hodnotnou autorskou tvorbou, a všichni na ty kluky (a holky) vesměs kašlou. Nebýt Bounty, nemají si v podstatě kde zahrát. To the Again si zahráli i před světovými veličinami Deep Purple! Proč? Protože tam hrál primátor.
1. Film Bloudím
Největší, a raději už taktně promlčené filmové fiasko dvacetiletí. Zhruba před 15 lety kolem toho bylo spousta propagace a tiskových zpráv, že bude film o Olomouci!, nalilo se do toho peněz jako želez, film pak „nakolenisticky“ vznikal asi deset let, a na výsledek se pak radši už ani nikdo nedíval. Divácké recenze na ČSFD mluví samy za sebe.
