Z hřiště u koupaliště a potoka se to dá dotáhnout až k zápasům za Sigmu. Stačí se podívat… momentálně na Ondřeje Zmrzlého. Mladý šikula se stal po Martinu Pospíšilovi dalším rodákem z Bělkovic-Lašťan, který si v hanácké metropoli vysloužil angažmá v české nejvyšší soutěži. V minulé sezoně k němu přidal i první dva góly, do budoucna by se rád vrátil na oblíbenou pozici.
K fotbalu přivedl Ondřeje Zmrzlého táta Petr. „Založil tým přípravky, kde jsem byl pomalu nejmladší. Ještě s Tomášem Vinklerem, který teď v Bělkovicích nastupuje za muže. Zatímco nám bylo šest, spoluhráčům jedenáct, dvanáct,“ vzpomíná. „Fotbal se tomu ani moc říkat nedalo. Mezi staršími kluky jsme se na trávníku spíš motali,“ nezastírá.
Rodiče vnímal na hřišti jako všichni ostatní. Jako trenéra. Změna nastala, když oba přešli Bělkovický potok a z fotbalu dorazili domů. „Snažil se mi strašně radit. Ze začátku býval i naštvaný, pokud jsem hrál špatně. Naštěstí ho to přešlo, jak jsem byl starší,“ směje se. Za vedení v přípravce je ale tátovi dodnes vděčný. „Trénoval se mnou, kopali jsme si na hřišti. Dokázal mě usměrňovat. Díky jeho výchově jsem se na fotbal nevykašlal jako jiní, nezvlčil v pubertě,“ přiznává.
Fleku! Tři Zmrzlí v jednom klubu
Po roce u nejpopulárnější kolektivní hry světa změnil působiště. Z Bělkovic-Lašťan se přesunul do Sigmy Olomouc. „Vybrali si mě do přípravky, kde vždycky bylo třicet dětí a dva trenéři. Chtěli, aby jim pomáhali rodiče, tak šel taťka do Sigmy se mnou. Vždycky se mnou vydržel,“ považuje si.
V hanáckém velkoklubu vytvořili rodinný trojlístek. Strejda Martin totiž na Andrově stadionu pracuje jako údržbář. „Jakmile jsem přípravku vyměnil za starší kategorii, táta ze Sigmy odešel. Dělal to prakticky jenom kvůli mně. Strejdu někteří bývalí hráči znají, podle jeho přezdívky mě zdraví ‚Zdar, Fleku.‘,“ prozrazuje devatenáctiletý Zmrzlý. Narážky na příbuzenský vztah poslouchat nemusí. „I když kluci v týmu plus mínus vědí, že je se mnou do rodiny. Kdyby seděl ve vedení, bylo by to jiné, asi bych si něco vyslechl,“ připouští s úsměvem.
V modrobílém dresu oslavil dva mládežnické tituly během dvou let. Nejprve v roce 2018 s výběrem do devatenácti let (starším dorostem), o rok později s juniorkou. „Byly to snové roky. V dorostu jsme měli super tým, který jsme udrželi i po přechodu do juniorky,“ ohlíží se za zlatou érou. V soutěži devatenáctiletých pocítil hráčskou obměnu. Netýkala se ovšem přímo Sigmy. „Většina soupeřů přesunovala hráče do béček a nasazovala mladší. Náš ročník ’99 – nejstarší, který mohl hrát – se ale držel,“ popisuje.
Na Zimu se musel dávat pozor, občas byl zmatený
Ne všichni konkurenti Olomouce se však jeho vrstevníků „zbavovali“. „Náš hlavní soupeř Sparta si vzal stejný ročník, aby to mělo náboj. Titul jsme nakonec vyhráli až v posledním kole, kdy sparťané nedokázali porazit Slavii. Prvním místo nám tím spadlo do klína,“ připomíná Zmrzlý. V závěru sezony vytvořil stoperskou dvojici s Davidem Zimou, nynějším obráncem Slavie a české seniorské reprezentace. „V té době nikdo nevěděl, kam se dostane, ačkoliv předpoklady měl famózní. Bral jsem ho jako o rok mladšího kámoše, na kterého se musel dávat pozor. Chvílemi byl trochu zmatený,“ usmívá se.
Za mistrovské vavříny se starším dorostem si mohl užít UEFA Youth League – mládežnickou obdobu Ligy mistrů. „Bylo to pro nás něco úplně nového, obrovský zážitek. Hráli jsme před dvěma tisíci fanoušků a postoupili přes Maribor. Potom jsme letěli do izraelského Tel Avivu, šlo o úplně jiný svět. Lidé nás tam sice neměli rádi a pískali na nás, o to skvělejší ale bylo, že jsme dokázali znovu postoupit,“ svěřuje se bývalý hráč českých národních týmů do šestnácti a dvaceti let.
V domácím zápase proti Mariboru se postaral o vítězný gól, v odvetě ve Slovinsku ale viděl červenou kartu. Sigma dohrávala v devíti (červenou kartu dostal také Zmrzlého spoluhráč Daniel Grygar – pozn. red.), bránu do dalšího kola prestižní soutěže jí to však nezavřelo. Další Zmrzlého trefa přišla na izraelské půdě. Pro olomoucký tým měla znovu velký význam. Maccabi Tel Aviv díky ní předčil v počtu přesných zásahů na hřišti soupeře a vysloužil si bitvu s francouzským gigantem Olympique Lyon (kterou jeho putování mládežnickou Ligou mistrů skončilo).
„Že by to pro mě byl zatím nejdůležitější gól kariéry? To ne, tohle byl přece jen ještě takový dětský fotbal. Ty dva ligové góly ho předčily. Jsou pro mě prvním vrcholem, kterého jsem chtěl dosáhnout,“ vysvětluje levonohý obránce nebo záložník, jenž figuroval mezi náhradníky českého týmu na letošní mistrovství Evropy do 21 let.
První start ve FORTUNA:LIZE (oficiální název české nejvyšší soutěže – pozn. red.) si připsal v červenci 2019 proti Plzni. Premiérové branky se dočkal 26. září loňského roku, kdy po centru za obranu překonal brankáře Zlína Stanislava Dostála. Sigmě tím zařídil tři body. „Musel jsem si dát balon před sebe, pak už jsem zakončoval hodně v pádu. Říkal jsem si: ‚Hlavně gólmana netrefit, zvednout míč a prostřelit ho.‘ Jsem rád, že se mi to povedlo. Konečně jsem to měl za sebou,“ komentuje gólovou úlevu, která přišla ve třiadvacátém prvoligovém zápase.
Součást evropské špičky
Během dosavadní kariéry prošel obdivovatel hvězdy Liverpoolu Andrewa Robertsona několika posty. Pohyboval se na stoperu, na pozici defenzívního záložníka, uprostřed pole či naposledy na levém kraji obrany. „Na levém bekovi mám hrozné i suprové zápasy. Celý život jsem ale hrál středního záložníka, v mládeži jsem tam za dvě sezony nastřílel třicet gólů. Doufám, že se na něj ještě někdy vrátím,“ přeje si. „Naplno však budu hrát všude. Uvidíme, kam mě trenér postaví,“ dodává.
Jeho současnému zaměstnavateli se náramně daří práce s odchovanci. Potvrzuje to webový portál CIES Footbal Observatory, který pravidelně publikuje studie o aktuálních tématech z prostřední evropského či světového fotbalu. Sigma podle jeho statistik věnovala od loňského srpna do začátku letošního května 52 procent hracího času ve FORTUNA:LIZE tvářím z vlastní mládežnické líhně. V tomto ohledu obsadila mezi kluby z 27 nejlepších evropských soutěží třetí místo. Společně s francouzským Saint-Étienne pak ve sledovaném období dala příležitost největšímu počtu odchovanců. Dohromady jich bylo sedmnáct.
„Je to důkaz kvalitní práce s mládeží. Kluci dostali od trenéra šanci a předvedli, že na první ligu mají. Pro každého odchovance jsou starty za áčko velkou motivací. O to větší, když vidí, že starší kluci z klubové akademie se do něj také dostali,“ konstatuje rodák z Bělkovic-Lašťan ve službách olomoucké Sigmy Ondřej Zmrzlý.
Petr Komárek
