Olovo v pitné vodě na Univerzitě Palackého. Zaměstnanci kritizují pomalou reakci vedení

V budově Univerzity Palackého v olomoucké Vodární ulici se po srpnové havárii vodovodu potvrdila vysoká koncentrace toxického olova v pitné vodě. Zatímco zaměstnanci katedry psychologie Filozofické fakulty kritizují vedení za opožděné testování a nedostatečné informování o možném zdravotním riziku, děkan fakulty Jan Stejskal pochybení odmítá. Případem se zabývají také další instituce.

Problém vyšel najevo 6. srpna, kdy v budově ve Vodární ulici prasklo vodovodní potrubí. Při opravě pracovníci narazili na olověnou trubku. Následné laboratorní rozbory ukázaly, že voda v objektu obsahovala výrazně zvýšené množství tohoto toxického kovu.

Podle informací, které zveřejnil server Seznam Zprávy, dosáhla koncentrace olova při testu objednaném zaměstnanci v jedné z kanceláří 510 mikrogramů na litr. To odpovídá 51násobku stanoveného limitu pro pitnou vodu. Rozbory zajištěné univerzitou naměřily až 335 mikrogramů na litr.

Budovu využívají především pracovníci a studenti katedry psychologie Filozofické fakulty. Zaměstnanci proto mají obavy z možných zdravotních následků, zejména v souvislosti s dlouhodobým používáním vody z místního rozvodu.

Zaměstnanci upozorňují na prodlevu

Hlavním předmětem sporu je postup vedení po odhalení olověného potrubí. Zaměstnanci tvrdí, že se o možném problému mělo vědět již dříve a že po srpnové havárii nebyly bezprostředně provedeny potřebné rozbory zaměřené na přítomnost olova.

Podle zjištění Seznam Zpráv se na možné riziko odkazoval už vodní audit z roku 2024. V jeho příloze se objevuje upozornění na pozinkované a olověné potrubí v budově ve Vodární ulici.

Děkan Filozofické fakulty Jan Stejskal uvedl, že audit neznal. Zpochybňuje také, že by zaměstnance osobně ujišťoval o zdravotní nezávadnosti vody. Připustil však, že po havárii nový rozbor na přítomnost olova nezadal okamžitě. Přednost podle svých slov dostalo technické řešení, které mělo zajistit náhradní rozvod vody před začátkem nového semestru.

Právě tento postup zaměstnanci kritizují. Podle nich mělo být po objevení olověného potrubí prioritou co nejrychleji zjistit, zda se toxický kov dostává do pitné vody, a o případném nebezpečí informovat všechny uživatele budovy.

Univerzita zajišťuje náhradní vodu

V současnosti je voda v budově označena jako nepitná. K dispozici jsou barely s balenou vodou a pítka napojená na provizorní rozvod, který má problematické potrubí obejít.

Zaměstnanci také dostali možnost podstoupit krevní testy. Někteří se ale obávají, že vyšetření provedené s časovým odstupem nemusí plně vystihnout jejich předchozí expozici olovu. To se totiž může v organismu ukládat, zejména v kostech.

Olovo představuje zdravotní riziko především při dlouhodobém příjmu. Může poškozovat nervový systém, ledviny a krvetvorbu. Zvlášť citlivou skupinou jsou těhotné ženy a vyvíjející se plod.

Zaměstnanci zvažují právní kroky

Nespokojenost s postupem vedení už přerostla v otevřený spor. Pracovníci katedry psychologie se podle Seznam Zpráv obrátili na inspektorát práce a zvažují také podání trestního oznámení. Do budovy dorazili rovněž hygienici.

Děkan Stejskal kritiku odmítá a tvrdí, že vedení postupovalo podle svých nejlepších možností. Poukazuje mimo jiné na technické a finanční komplikace spojené s řešením havárie i na stav starší univerzitní budovy.

Problém se tak netýká pouze samotné kvality pitné vody, ale také toho, jak univerzita vyhodnocuje možná rizika, jak rychle na ně reaguje a jakým způsobem o nich informuje zaměstnance a studenty.

Budoucnost objektu ve Vodární ulici je navíc dlouhodobě otázkou. Zástupci univerzity i fakulty připouštějí, že budova neodpovídá současným potřebám a že je třeba hledat jiné prostory pro výuku a práci katedry psychologie.

Vlastimil Blaťák