Bagry a těžká technika postupně odstraňují budovu, která pro řadu obyvatel Šternberka znamená mnohem víc než jen sportovní halu. Právě tady strávily stovky dětí své první hodiny na bruslích, tady se odehrávaly hokejové zápasy, veřejné bruslení i setkávání sportovních fanoušků. Zimní stadion v Blahoslavově ulici se stal neodmyslitelnou součástí místního sportovního života. Teď jeho příběh končí.
„Bohužel budovu nelze zachránit,“ říká starosta Šternberka Stanislav Orság.
Mýtus o stadionu za jednu korunu
Kolem vlastnictví zimního stadionu se podle starosty dlouhodobě traduje nepřesná informace. Mnozí lidé se domnívají, že stadion původně patřil městu a radnice ho následně prodala soukromému spolku za symbolickou jednu korunu. Tak to ale nebylo.
„Panuje tu zažitý mýtus, že město Šternberk vlastnilo zimní stadion a za korunu ho prodalo sdružení soukromých osob, ale tak tomu nikdy nebylo,“ vysvětluje Orság.
Hokejový areál původně vlastnil stát, později přešel do rukou tělovýchovných organizací a po roce 1989 připadl spolku HC TJ Šternberk, který stadion provozoval a staral se o jeho chod. Finanční možnosti spolku však postupně přestávaly stačit na náročný provoz i potřebné investice. Budova chátrala, její technický stav se zhoršoval a nakonec přestala sloužit svému účelu.
Zimní stadion byl uzavřen přibližně před třemi lety. Jeho znovuotevření se ukázalo jako nereálné.
Od nezastřešeného kluziště k hokejové hale
Historie šternberského hokeje je přitom mnohem starší než samotná hala. Lední hokej se ve městě začal oficiálně hrát už 13. prosince 1933, kdy místní sportovci založili hokejový oddíl pod hlavičkou Sokola Šternberk. Po druhé světové válce se činnost obnovila a hokejisté hráli především na přírodním ledě.
Významným mezníkem se stal 7. listopad 1978, kdy byla slavnostně uvedena do provozu umělá ledová plocha. Zpočátku šlo o nezastřešené kluziště. Nad ním postupně vyrostla tribuna a následně také zastřešená víceúčelová hala, která byla zkolaudována v říjnu 1986.
Na její výstavbě a úpravách se podíleli také sami sportovci a dobrovolníci. Pomáhali například svářeči z uničovských strojíren. Stadion tak nebyl jen výsledkem investic, ale také společného úsilí lidí, kteří chtěli mít ve městě kvalitní sportovní zázemí.
V osmdesátých letech patřil hokej k nejživějším sportům ve Šternberku. Stadion býval plný, fungovaly hokejové třídy, děti chodily bruslit před vyučováním a veřejné bruslení se konalo pravidelně několikrát týdně.
„Když jsem se v 80. letech přistěhoval do Šternberka, zimní stadion praskal ve švech. Byl tu široký program – hokejové třídy, ranní bruslení před vyučováním, veřejné bruslení alespoň dvakrát týdně. Byl to jeden z nejživějších sportů ve městě. S žáky jsme tam chodili bruslit v hodinách tělocviku,“ vzpomínal nedávno bývalý starosta Jaromír Sedlák pro Šternberské listy.
Zde začínali budoucí vítězové Stanley Cupu
Šternberský stadion se může pochlubit také jmény, která později výrazně zasáhla do českého i světového hokeje.
Jedním z nejznámějších odchovanců je David Krejčí, šternberský rodák a pozdější vítěz Stanley Cupu s Bostonem Bruins. Právě na zdejším ledě dělal své první hokejové krůčky. Dalším známým jménem je Petr Vrána, pozdější kapitán české reprezentační dvacítky a hráč extraligy i KHL.
O tom, jakou stopu stadion zanechal, svědčí také vzpomínka Zdeňka Krejčího. V restauraci bývala vitrína s fotografiemi hráčů, kteří na šternberském ledě začínali a později se prosadili ve velkém hokeji. Bylo jich podle jeho vzpomínek více než třicet.
Takové příběhy se do statistik nevejdou. Pro město ale představují důležitou součást sportovní identity.
Město stadion koupilo za 12 milionů, zachránit ho už nešlo
Zlom přišel v roce 2025. Zastupitelé 19. března jednomyslně schválili odkup celého areálu od spolku HC TJ Šternberk. Kupní cena činila 12 milionů korun. Město areál oficiálně převzalo 30. dubna 2025 a vůbec poprvé v historii se stalo jeho vlastníkem.
Radnice původně chtěla prověřit, zda by bylo možné budovu opravit a znovu využívat alespoň pro veřejné bruslení. Technický stav ale nebyl dobrý. Závažným problémem byla také zastaralá chladicí technologie a nutnost bezpečně odstranit čpavek z chladicího systému.
Podrobnější prověření ukázalo, že obnova areálu není reálná. Náklady a rozsah potřebných oprav by byly příliš vysoké. Město proto přistoupilo k demolici. Veřejná zakázka na odstranění komplexu budov byla v roce 2026 vypsána s předpokládanou hodnotou osm milionů korun.
Co bude na místě stadionu?
Demolicí ale příběh této lokality nekončí. Město získalo pozemky, na kterých původní zimní stadion stál, a do budoucna s nimi počítá pro sportovní využití.
„Město tím získalo pozemky, kde hokejová hala stála, a do budoucna bychom je chtěli využít pro nějaké sportovní účely,“ přibližuje další plány starosta Orság.
Samotný nový zimní stadion by Šternberk také potřeboval. Jeho výstavba však nebude jednoduchá ani rychlá. V současnosti na ni nejsou připravené potřebné finanční prostředky a podle starosty se s realizací v tomto volebním období pravděpodobně počítat nedá.
Radnice by ale chtěla alespoň posunout přípravu natolik, aby na konci volebního období existovala jasnější představa o tom, kde by nový stadion mohl stát a jak by měl vypadat. Prvním krokem by mohla být studie, která by nastínila podobu budoucího sportoviště i jeho finanční náročnost.
Konec jedné éry, nebo začátek nové?
Zimní stadion ve Šternberku mizí. S jeho zdmi odcházejí také vzpomínky na první pády na ledě, ranní bruslení před školou, hokejové zápasy i chvíle, kdy tribuny žily sportem. Pro některé obyvatele je to jen stará a dlouhodobě nevyužívaná budova, která už neměla budoucnost. Pro jiné místo, kde vyrůstali, kde si našli přátele a kde se zrodila jejich láska ke sportu.
Šternberk má ovšem v ledním hokeji dlouhou tradici a jména jeho odchovanců jsou důkazem, že místní sportovní prostředí dokázalo vychovat mimořádné hráče. Teď bude záležet na tom, zda se městu podaří na tuto tradici navázat. Starý stadion už zachránit nelze. Byla by ale škoda, kdyby s ním zmizela i možnost, aby ve Šternberku vyrůstaly další generace hokejistů a bruslařů.
Vlastimil Blaťák
