Český tým sice prohrál 1:3, pro Slámu však zápas dostal úplně jiný rozměr. Kluk z Mikulovic si splnil dětský sen.
Jiří Sláma se narodil 8. ledna 1999 a s fotbalem začínal v rodných Mikulovicích. V dětském věku si krátce odskočil do Jeseníku, ale v roce 2009 už jeho kroky definitivně zamířily do Olomouce. Do Sigmy přišel jako desetiletý kluk a strávil v ní s jedinou výjimkou téměř celé své mládí.
Olomouc se pro něj postupně stala druhým domovem. Prošel mládežnickými kategoriemi, oslavil dorostenecký titul a v roce 2019 také triumf v Juniorské lize. Právě v témže roce se dočkal ligového debutu – proti Slavii.
Jenže cesta do stabilního ligového mužstva nebyla jednoduchá. Sláma byl levým obráncem, který potřeboval především pravidelně hrát. V Sigmě se dlouho nemohl definitivně prosadit. V roce 2019 proto zamířil na hostování do Pardubic. Místo očekávaného průlomu ale přišlo období, které mohlo jeho kariéru ukončit.
Když už fotbal přestával dávat smysl
V Pardubicích nedostával tolik prostoru, kolik potřeboval. Přidaly se zdravotní problémy a únava z fotbalu. Sláma později otevřeně přiznal, že tehdy dokonce přemýšlel o konci kariéry a o tom, že půjde studovat a vydá se jinou cestou.
„Už jsem byl z fotbalu unavený,“ vzpomínal. Potřeboval restart a nakonec dal na lidi kolem sebe, kteří ho přesvědčili, aby to ještě nevzdal.
Rozhodnutí pokračovat se zpětně ukázalo jako zásadní. Sláma se vrátil do Olomouce a znovu si začal budovat pozici. Nebyla to cesta přes noc. Znovu musel dokazovat, že na nejvyšší úroveň má. Postupně se však z odchovance, který bojoval o místo, stal hráč ligového kádru.
A Sigma mu dala šanci.
Sigma jako fotbalový domov
Olomouc pro Slámu nebyla jen klubem, kde hrál fotbal. Byla místem, které ho vychovalo. V Sigmě strávil od deseti let většinu své kariéry a postupně se propracoval až mezi stabilní členy ligového mužstva. Za první tým si připsal desítky startů a v roce 2022 se blýskl také gólem proti Slavii. V dalších sezonách se jeho role v týmu postupně zvyšovala.
Vrchol přišel v roce 2025. Sláma patřil ke stabilním členům základní sestavy Sigmy, která vyhrála český pohár. Ve finále proti Spartě navíc připravil dva góly. Hanáci slavili trofej a pro jejich odchovance to byl jeden z největších klubových momentů kariéry.
Jenže fotbal někdy přináší paradoxní situace. Člověk může být doma, může vyhrát trofej, a přesto cítit, že potřebuje něco změnit. Po dlouhých letech v Olomouci přišel v létě 2026 přestup do Jablonce.
„Sigmě jsem vděčný, že mě vychovala,“ říkal Sláma. Zároveň ale cítil, že potřebuje nový impuls. Po sedmnácti letech v jednom prostředí se vydal poprvé v dospělé kariéře skutečně jinam. Možná netušil, jak rychle se mu ten krok vrátí.
Z Jablonce až k národnímu týmu
V původní nominaci české reprezentace přitom Sláma vůbec nebyl. Situace se změnila kvůli zraněním dalších levých obránců. Najednou se ve 27 letech dočkal pozvánky, na kterou možná už ani nečekal.
A premiéra nemohla být výraznější. Chorvatsko. Luka Modrić. Národní tým. Základní sestava. Pro hráče, který ještě před několika lety uvažoval o tom, že s fotbalem skončí, to byl mimořádný obrat.
„Jsem strašně rád, že tady vůbec můžu být,“ říkal krátce předtím. Vzpomínal přitom právě na období v Pardubicích, kdy už měl pocit, že profesionální fotbal není cesta pro něj. Najednou ji ale měl před sebou. A Sláma se jí chopil.
Po Chorvatsku přišla Anglie, proti které se musel vypořádat mimo jiné s Bukayo Sakou a Trentem Alexanderem-Arnoldem. A potom Španělsko.
Proti jednomu z nejlepších týmů světa.
Španělsko: zápas, který změnil příběh
V Oviedu nebyla česká reprezentace favoritem. Na levé straně navíc Slámu čekal mimořádně těžký úkol – hlídat Lamineho Yamala, jednu z největších hvězd světového fotbalu. Španělé šli do vedení a zápas se pro Česko nevyvíjel dobře. Jenže po přestávce přišel moment, na který Sláma pravděpodobně nezapomene do konce života.
Adam Hložek mu připravil míč. A Sláma věděl, co chce udělat. Vystřelil. Míč skončil v síti úřadujících mistrů světa a Evropy. Český obránce snížil na 1:2 a oslavil svou první reprezentační trefu. Český tým nakonec podlehl 1:3, ale pro Slámu byl výsledek v tu chvíli téměř vedlejší.
„Je to splněný sen. Každý, když je malý, tak sní o něčem takovém a mně se to splnilo,“ popsal po zápase své pocity. Ještě pozoruhodnější je, že Sláma v reprezentaci nastoupil ve všech třech zápasech Ligy národů v základní sestavě. Z hráče, který nebyl ještě před několika týdny ani v původní nominaci, se stal jeden z nejvytíženějších mužů nového reprezentačního trenéra.
Od vesnického hřiště k největším stadionům
Na jeho příběhu je možná nejhezčí právě to, jak dlouhá cesta k jednomu gólu vedla. Začala v Mikulovicích. Pokračovala přes Jeseník a především Sigmu Olomouc, která z desetiletého kluka vychovala ligového fotbalistu. Vedla přes Pardubice, kde byl Sláma blízko rozhodnutí s fotbalem skončit. Přes návrat do Olomouce, ligové starty, pohárový triumf a nakonec přes letní přestup do Jablonce.
Až potom přišel reprezentační dres. Chorvatsko. Anglie. Španělsko. A gól. Sláma po utkání přiznal, že ze sebe v závěru vydoloval poslední zbytky sil. Možná ale nebylo potřeba nic dodávat. V tom okamžiku už se totiž uzavřela jedna velká kapitola jeho kariéry.
Kluk z Mikulovic, který kdysi přemýšlel, jestli s fotbalem skončí, se postavil proti mistrům světa. A dokonce skóroval.
Někdy fotbal nenapíše pohádku podle plánu. Napíše ji až zpětně. A Slámův gól ve Španělsku je možná právě takovou pointou. Ne proto, že by znamenal vítězství. Ale proto, že připomněl, kam až může dojít člověk, který se rozhodne ještě jednou to nevzdat.
Vlastimil Blaťák
