Beseda navázala na Houdkovu aktuální novinářskou práci kolem zveřejněných Epsteinových dokumentů. V nich se v roce 2026 intenzivně věnoval také české stopě. Pro magazín Heroine popsal, jak při práci procházel rozsáhlý archiv obsahující miliony dokumentů, tisíce e-mailů a další materiály. Postupně z nich skládal příběh českých dívek, které se prostřednictvím modelingu dostávaly do kontaktu s lidmi z Epsteinova okruhu.
Právě způsob, jakým Houdek k podobně citlivým tématům přistupuje, byl jedním z důležitých motivů olomouckého setkání. Nejde mu pouze o popis jednotlivých případů, ale také o hledání širších souvislostí – například toho, jak funguje moc, proč lidé v určitých prostředích přehlížejí varovné signály a jak snadno může společenské postavení vytvářet prostor pro zneužívání druhých.
Od romistiky k dokumentární žurnalistice
Houdkova práce přitom zdaleka nezačala u kauzy Epstein. Vystudoval romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a dlouhodobě se věnuje tématům menšin, identity, násilí, předsudků a společenského vyloučení. Byl mimo jiné spoluzakladatelem a manažerem iniciativy HateFree Culture. Věnuje se také fotografii, reportážím a dokumentární tvorbě. Za rozhlasový dokument Bílá nosí smrt, který se zabýval stigmatizací lidí s albinismem v Ghaně, získal Novinářskou cenu za rok 2019.
Důležitou součástí jeho tvorby je přitom práce s příběhem konkrétního člověka. Houdkova dokumentární série Hrana například otevřela téma mužského vztahu k vlastnímu tělu. Na ni následně navázala pětidílná série Kult, která se zaměřila na body image v gay komunitě, tlak sociálních sítí, seznamovacích aplikací i představy o mužnosti a atraktivitě.
Právě propojení osobních příběhů s širšími společenskými otázkami je pro Houdkovu práci charakteristické. V minulosti se věnoval například romské kultuře a předsudkům vůči Romům, ale také tématům sexuálních menšin, identity či násilí. Jeho přístup přitom staví na snaze ukazovat konkrétní zkušenosti lidí, kteří bývají z veřejné debaty často upozaděni.
Publikum se ptalo
Po Houdkově vystoupení se rozvinula živá debata a z publika zaznělo množství dotazů. Velký zájem o diskusi ukázal, že témata násilí, moci a odpovědnosti institucí nejsou pro olomoucké publikum vzdálená. Plný sál a množství dotazů zároveň naznačily, že lidé mají o podobná témata zájem nejen jako o aktuální kauzu, ale také jako o otázku fungování společnosti.
Houdkova práce ostatně dlouhodobě stojí právě na podobném principu – otevírat nepříjemná témata, dávat prostor lidem se zkušeností s násilím nebo diskriminací a pokoušet se hledat cesty, jak o těchto zkušenostech mluvit věcně a bez zbytečných stereotypů.
Beseda se tak stala také debatou o tom, jak společnost zachází s oběťmi, proč některé formy násilí zůstávají dlouho skryté a jakou roli v jejich odhalování může sehrát kvalitní žurnalistika.
Vlastimil Blaťák
