Devítka od Třince nebyla jen obyčejná porážka. Čtyři góly na Kladně, bojovný výkon proti Vítkovicím a následně dvě utkání bez vstřelené branky. Olomoucká sezona zatím připomíná horskou dráhu, která se po slibnějším okamžiku znovu propadá dolů.
Samotný výsledek 0:9 pochopitelně neznamená, že se celý tým ze dne na den rozpadl. Tak vysoká porážka ale upozorňuje na problém, který nelze vysvětlovat pouze smůlou nebo jedním nepovedeným večerem. Proti silnému soupeři se totiž mohou postupně projevit nedostatky v organizaci hry, komunikaci i schopnosti mužstva reagovat na nepříznivý vývoj.
Jedenáct nových hráčů. Tým potřebuje čas, ale extraliga nečeká
Jedním z nejvýraznějších faktorů je rozsah letní přestavby. Olomouc před sezonou přivedla jedenáct hráčů a osm jich odešlo. Tak výrazná změna je pro klub, který tradičně stavěl na soudržnosti a sehranosti, zásadním zásahem do fungování mužstva.
Nové tváře mohou přinést rychlost, konkurenci i nové herní možnosti. Na druhé straně ale potřebují čas, aby si zvykly na spoluhráče, trenérské požadavky a způsob hry. Hokejová souhra nevzniká pouhým sečtením individuálních kvalit.
Právě tady se nabízí jedno z možných vysvětlení současných problémů Mory: nově poskládaný tým se možná ještě nedostal do fáze, kdy jeho jednotlivé části fungují jako celek. Jde však o analytickou hypotézu, nikoli o potvrzenou příčinu výsledkové krize.
Podstatné bude, zda se bude sehranost postupně zlepšovat. Pokud se budou opakovat stejné chyby i po dalších týdnech, nebude už možné všechno svádět na adaptační období.
Odchod Petrovického: ztráta, kterou nelze měřit jen výsledky
Další významnou změnou prošla trenérská lavička. Róbert Petrovický po skončení minulého ročníku v Olomouci skončil a následně převzal České Budějovice. Změna hlavního trenéra přitom nemusí být problémem sama o sobě. Nový kouč může přinést nové impulzy, upravit systém a posunout mužstvo dál. Současně však přebírá tým v okamžiku, kdy se mění jeho složení, a musí během krátkého období sladit nové hráče s vlastními představami.
Petrovického odchod proto mohl mít větší dopad, než se na první pohled zdá. Trenér totiž neovlivňuje jen taktiku. Podílí se také na nastavení každodenních návyků, komunikaci s hráči a způsobu, jakým mužstvo reaguje na krizi. Pokud si tým na předchozí vedení zvykl, může nějakou dobu trvat, než si vytvoří podobně pevné vazby s novým realizačním týmem.
To ovšem neznamená, že současné výsledky lze automaticky připsat Petrovického odchodu. Není doloženo, že by hráči měli problém přijmout nového trenéra nebo že by mezi kabinou a vedením vznikl konflikt.
Kde se ztrácí olomoucká hra?
Při hledání příčin je třeba rozlišovat mezi tím, co ukazují výsledky, a tím, co z nich lze pouze odhadovat. První otázkou je defenziva. Devět inkasovaných branek proti Třinci je varováním, ale pro přesnější hodnocení by bylo nutné rozebrat, kolik gólů padlo po individuálních chybách, kolik po přečíslení a kolik v situacích, kdy už se mužstvo snažilo dohnat nepříznivý vývoj. Bez takového rozboru nelze určit, zda je hlavním problémem obranná organizace, individuální výkony, nebo kombinace více faktorů.
Druhou oblastí je produktivita. Nula vstřelených branek v Liberci i proti Třinci naznačuje, že se Olomouc v těchto utkáních nedokázala prosadit. Dvě bezbrankové porážky ale samy o sobě nestačí k závěru, že mužstvo trpí dlouhodobou střeleckou krizí. Rozhodující bude, zda si vytváří dostatek kvalitních příležitostí, nebo zda se její útočné akce pravidelně zastavují ještě před nebezpečným zakončením.
Třetím faktorem může být psychika. Když tým opakovaně prohrává, roste tlak na každé další utkání. Hráči mohou začít příliš přemýšlet nad jednoduchými situacemi, vyhýbat se riziku nebo naopak zbytečně tlačit na výsledek. Takový mechanismus je ve sportu běžný, ale bez výpovědí hráčů či trenérů nelze říct, že právě psychický tlak vysvětluje současné výkony Mory.
Důležité je také brankářské hodnocení. Ani vysoký počet inkasovaných gólů automaticky neznamená, že problém leží u brankáře. Je třeba posoudit kvalitu střel, počet nebezpečných situací i práci obrany před brankovištěm. Bez těchto údajů by bylo nespravedlivé hledat jednoho konkrétního viníka.
Je problém také v možnostech klubu?
Olomouc dlouhodobě patří mezi kluby, které nemají stejné finanční možnosti jako nejbohatší extraligoví konkurenti. To se může odrážet v šíři kádru, možnostech reagovat na zranění i v prostoru pro další posílení mužstva.
Ani tato okolnost ale nemůže sloužit jako univerzální vysvětlení každé porážky. Menší rozpočet může omezovat možnosti klubu, neznamená však automaticky, že musí inkasovat devět gólů v jednom utkání. Organizace hry, disciplína, nasazení a schopnost reagovat na vývoj zápasu jsou oblasti, ve kterých lze hledat zlepšení i bez zásadních investic.
Otázkou proto je, zda má současná Mora dostatečnou hloubku sestavy pro případ, že se některým klíčovým hráčům přestane dařit nebo budou chybět. Odpověď by měla vycházet z reálného vytížení jednotlivých formací, zdravotního stavu mužstva a výkonů náhradníků, nikoli z pouhého dojmu po několika nepovedených zápasech.
Co musí Mora změnit jako první?
V tuto chvíli by bylo předčasné volat po radikálních řešeních. Osm zápasů je ale dost na to, aby se objevily varovné signály, ale stále jde o začátek dlouhé základní části. Prvním úkolem musí být stabilizace defenzivy a návrat k jednoduché, disciplinované hře. Olomouc potřebuje omezit situace, ve kterých soupeři získávají snadné příležitosti, a přestat ztrácet kontrolu nad zápasy ve chvíli, kdy se vývoj obrátí proti ní.
Druhým úkolem je hledání funkčních formací. Trenéři musí vyhodnotit, které kombinace hráčů přinášejí nejlepší výsledky, kdo dokáže tvořit hru a kdo naopak potřebuje jasněji vymezenou roli. Právě zde může rozsáhlá letní obměna vyžadovat čas, ale také rozhodná trenérská rozhodnutí.
Třetí oblastí je reakce na tlak. Po debaklu s Třincem bude důležité sledovat, zda mužstvo dokáže odpovědět výkonem, který bude mít jasnou strukturu a energii. Nemusí nutně okamžitě přijít vysoké vítězství. Prvním signálem obratu může být i těsná porážka, při níž tým napraví chyby, bude lépe bránit a udrží herní disciplínu po celých šedesát minut.
Miroslav Hladiš
