Jste nositelkou zajímavého příjmení. Vy jste potomek?
Jako Frištenská jsem se narodila a celý život nesu toto příjmení, pouze přibližně deset let jsem byla vdaná s příjmením jiným. Gustav Frištenský byl můj prastrýc. Patřil mezi nejznámnější litovelské občany a v období první republiky proslavil nejen naše město, ale i celou naši republiku po celém světě. Byl úspěšný sportovec, měl obrovské charisma a veliké sociální cítění. Byl vzorem obrovské spoustě lidí a věřím, že bude vzorem i těm budoucím. Doba, ve které žil, byla přirozeně zcela jiná, než je ta současná. Osobně jsem velmi ráda, že se mi v profesním životě podařilo zbudovat expozici Gustava Frištenského, kde se návštěvníci mohou o této výjimečné osobnosti dozvědět více.
Nesete s sebou nějakou osobní vzpomínku, potkali jste se?
Bohužel jsme se na tomto světě nepotkali. Celý život ale žiju v domě, kde Gustav žil a jeho stopy jsou tu patrné až do dnešních dnů. Když k nám přijdete, při vstupu do domu visí kruhy, na kterých Gustav trénoval. Každý den, když šel okolo, se několikrát vytáhl. Nikdy neměl pevný tréninkový režim, co má kdy dělat, jednoduše se zvedl, když šel okolo. A byla taková tradice, že když šel někdo do domu, musel se zvednout a malé děti aspoň udržet. Otec v té tradici pokračoval a já taky.
Udržíte se?
Jakž takž.
Do jaké míry si v dnešní době Litovel váží svého rodáka a pracuje s jeho odkazem?
Myslím si, že lidé zde jsou hrdí, že máme takovou osobnost. Před místní sokolovnou jsme mu odhalili sochu, mimochodem na stavbu sokolovny Gustav Frištenský přispěl. Pravidelně pořádáme sportovní soutěže. V květnu bývá už tradičně Silácká Litovel Gustava Frištenského, já vedu oddíl silových sportů, hodně se soustředíme na děti.
Dlouhá léta jste působila v litovelském muzeu. Povídejte…
Začínala jsem jako učitelka na zdejší střední škole. Historie byl vždycky můj koníček a byla jsem později velmi ráda, že se mi podařilo uspět na konkursu na post vedoucího zdejšího muzea. Koníček jsem povýšila na povolání. Snad to bylo na mé práci vidět. Dnes jsem čerstvý důchodce. Mám čas na aktivity, na které dříve prostor nebyl.
Je Litovel sportovní město?
To je těžká otázka. Záleží na úhlu pohledu. Osobně si myslím, že bychom mohli pro sportovce udělat daleko více. Když se podívám do jiných měst naši velikosti, mají často větší zázemí, větší možnosti. Litovel spadá do takového průměru. Chybí mi propojení cyklostezkami s okolními obcemi, protože ne všichni občané dojíždějí autem.
Jaký je ten váš sport?
Ráda plavu, ale určitě je můj sport hlavně cyklistika, dodnes jezdím po Evropě. Letos jsme dvakrát byli ve Slovinsku, v Chorvatsku a v Itálii. Tam začíná poutní cyklocesta do Říma. Zaujalo mě to a přemýšlela jsem, proč u nás nejsou poutní cesty. Třeba na Velkou Moravu, na Svatý Kopeček? Z Plzně, z Prahy, odkudkoli. A proč by Litovel nemohla být jednou ze zastávek na takové cestě?
Vlastimil Blaťák
