Dlouhé čekací doby na olomouckém urgentu jsou již pověstné. Pacienti, kteří přišli do nemocnice s aktutním problémem, tráví v suterénní čekárně běžně několik hodin. Stejný příběh si prožil bývalý vysoký manažer této nemonice Vladimír Bílek, okořeněný ještě tím, že si dle instrukcí přítomného personálu má lékaře shánět sám.
„Lékař mi řekl, že je internista a že tady momentálně žádný neurolog není. Musíte si prý nějakého sehnat,“ řekl mi doslova lékař, když mě sem před týdnem přivezli, svěřil se na chodbě Urgentního příjmu Vladimír Bílek. „Řekl, že mi dá nějaké léky a že se poradí telefonem. Dostal jsem prášky, které nefungovaly. Tři dny jsem nespal, protože jsem měl neustálé kruté bolesti. Přivezla mě sem teď rychlá, jela jako o závod, což je v pořádku, ale pak jsem tady čekal pět hodin, protože opět nebyl neurolog. Paní, co seděla vedle mě, čekala hodin šest,“ říká bývalý provozní a investiční náměstek Fakultní nemonice, kterému bude zanedlouho osmdesát let.
Vlastimil Blaťák
