„Páření vyústilo v narození mláděte, které porodila naše nejmladší samice. S ohledem na to, že matka byla prvorodička bez zkušeností, zpočátku úplně nevěděla, jak se o mládě starat. Nicméně jí vypomohly ostatní samice a již druhý den o něj začala vzorně pečovat. Mládě prospívá velmi dobře a už občas opouští máminu náruč a prozkoumává bezprostřední okolí,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková. Zoo Olomouc chovala kočkodany husarské už na počátku 70. let. V novodobé historii pak od roku 2003. Teprve tato skupina se začala rozmnožovat. Počet narozených mláďat dosáhl počtu 24.
Kočkodani jsou menší až středně velké opice obývající rozmanité ekosystémy subsaharské Afriky. Vytvářejí komunity složené z několika jedinců, a to jak v rámci jednoho druhu, tak i mezidruhově, například s mandrily, mangabeji nebo guerézami. Vyspělá ekologická diferenciace je pro takováto uskupení nezbytností. Sympatrický výskyt kočkodana muido, kočkodana pruhohřbetého a kočkodana bělonosého s mandrily není výjimečností. Nekonkurují si ani způsobem a frekvencí využívání jednotlivých stromových pater, ani potravním druhem. Kočkodan pruhohřbetý žije především v horních patrech korun stromů, je výrazně plodožravý, loví pohyblivý hmyz a téměř vůbec nepojídá listy. Kočkodan bělonosý je vázán svým výskytem na střední patra korun, živí se listy, květy a loví pohybující se i ukrytý hmyz. Kočkodan muldo obývá spodní patra korun, občas sestupuje i na zem, převážnou část jídelníčku mu tvoří listy, konzumuje méně plodů a zřídka kdy hmyz.
Typickým znakem kočkodanů je pohyb po všech čtyřech končetinách, a to i ve větvích. Toto kočkodani ovládají nejlépe ze všech druhů opic. Dlouhý ocas jim pak pomáhá při skocích. Všeobecně kočkodanům jako potrava slouží hlavně ovoce, semena, listy, traviny, kořínky drobní živočichové, ptáci, savci, ještěrky. Pohlavní zralosti dosahují samice zhruba ve 4 a půl letech, samci pak v pěti letech. Doba březosti je asi 165 dní. Kočkodani se mohou dožívat až třiceti let.
Zajímavým znakem kočkodanů je obranná strategie proti predátorům. Mají značně rozvinutou komunikaci. Byl pozorován u některých jedinců primitivní „jazyk“, kdy na určitý zvukový signál reagovali všichni jedinci, až na mláďata, v tlupě obdobně. Tento akustický signál se však dle oblastí liší. Varování kočkodana obecného žijícího v Senegalu nerozumí kočkodani obecní žijící v Malawi. Pozoruhodné může být i to, že hlídkující jedinec svými projevy přitahuje pozornost dravce a poskytuje tím drahocenný čas ostatním. Úkryt nacházejí nejen v zeleném baldachýnu, ale někteří kočkodani jsou dobrými plavci a před predátory skáčou do vody. Kočkodani talapoini se dravcům dokonce aktivně a mnohdy úspěšně brání.
Miroslav Hladiš
