Po čtyřech letech vlády současné koalice, se všemi průvodními jevy, které to s sebou nese, kde se vzal ve společnosti mýtus o fialovém hnusu a proč to tak mocně rezonuje? Nenacházím pro to racionální důvod, ozdrojovaný daty, čímkoliv.
Politika u nás za poslední čtyři roky ztratila racionalitu, celá je o emocích. Když chodím v kampani a bavím se se zastánci opozice, řeknou obvykle, že „všechno je špatně.“ Ale konkrétně to pojmenovat nedovedou a odpovědi se už nedočkám. Argumenty se navíc opakují. Myslím si, že se částečně asi spontánně a částečně nespontánně šíří tato rétorika, argumenty, které to mají nějak naplňovat, ač jsou to mnohdy faktické nesmysly. Je to ale ve výsledku velmi efektivní kampaň opozice. Současné vládní strany se ale dosud nenaučily tomu účinně čelit.
Když vezmu v úvahu všechny průzkumy, které vycházejí, a současně když vezmu v úvahu, že všechny předchozí volby byly velmi těsné, nenacházím relevantní důvod k tomu, proč by vítězství opozice mělo být až takto výrazné. Dá se průzkumům věřit, nebo je realita jinde?
Z kampaně cítím, že realita je určitě jiná, než jak to vypadá ze sociálních sítí. A připadá mi, že je i o něco jiná, než jak ukazují průzkumy. Nejsem ten, který by, vzhledem ke své profesi, tvrdil, že se průzkumům nedá věřit, ale jedno důležité číslo: když sečteme průzkumy, které dnes pro vládu nevypadají nejlíp, a když přičteme Piráty, vychází čtyřicet procent. Minule tato vláda dostala čtyřicet tři. Změnilo se tedy hlavně to, že se opoziční strany poslučovaly a teď se zdá, že jim propadne méně hlasů. To je největší otazník těchto voleb. Motoristé jsou na pěti, komunisté kousek nad pěti a jenom při malém zmobilizování nerozhodnutých voličů se mohou nepopulistické strany blížit ke sto jedničce. Volby nejsou rozhodnuté. Na naší straně barikády je váhání nerozhodnutých voličů, zda přijít nebo nepřijít, mnohem větší. Druhá strana je ale už plně zmobilizovaná a nikoho dalšího už nepřivede. Jen budou přerozdělovat hlasy mezi sebe.
Nemohu se nezeptat na fenomén Motoristů.
To je zajímavá strana. Já se často pousměju nad jejich billboardy, které v kraji vidím. Je tam psáno něco o pravici, ale ve druhé větě je napsáno, že chtějí vládnout s Andrejem Babišem. To mi nejde dohromady. Nedokážu si představit pravicového voliče, který chce vládu Babiše. Myslím si, že vedou špatnou kampaň a potřebných pět procent nepřekročí. Znáte tady v kraji nějakého kandidáta, který by byl „jejich“? Že by tady skutečně žil? Nemají strukturu, nemají silného lídra, který by byl schopen přesáhnout fan club pana Turka.
Jak si stojí Olomoucký kraj? Jaká jsou tu specifika, v čem je to jiné?
Olomoucký kraj byl vždycky hodně levicový. Je to kombinace severní sudetské oblasti, která v celé republice volí hodně levicově a protestně, plus Haná, která byla kolébkou moravské levice – a za první republiky také moravského fašismu. Když tohle dáme dohromady, je tento kraj pro Spolu jedním z nejkomplikovanějších. Na druhou stranu je tu velká Olomouc, jsou tu velké části tradičního venkova, takže srovnání s Ústeckým nebo Moravskoslezským krajem není na místě.
Jaká je dnes nálada v koalici Spolu? Vnímám ji jako koalici blízkých si stran, občas s nějakými rozpory, například co se týče eura. Máte ty rozpory vyjasněné? Jak moc držíte spolu?
Naše tři strany se shodly na nějakém programu, který je přijatelný pro všechny. Samozřejmě je kompromisem, ale držíme spolu, protože jsme našli minimální společný jmenovatel. Samozřejmě jsou věci, ve kterých každá ta strana má důraz na něco jiného. Já jsem určitě víc pro ekonomickou svobodu. než jsou kolegové z KDU, určitě máme rozdíl v euru, jak jste zmiňoval. V hlavních tématech, o kterých jsou tyto volby, ale máme společný pohled.
Zmínil jste teď témata voleb a úplně na začátku zazněla protichůdná myšlenka, že tyto volby jsou spíše o emocích. Jaká jsou tedy témata těchto voleb?
Téma, které určitě zvedá ze židlí a dovádí do volebních místností, je základní nastavení politiky, jestli tady vznikne něco jako druhá republika, nebo jestli zůstaneme v polistopadové éře. Máme tady tři strany a zcela otevřeně dvě, SPD a Stačilo, které se netají tím, že chtějí změnu režimu. To je určitě velké téma voleb, i když asi ne pro všechny voliče, protože tématem voleb je pro většinu společnosti téměř vždy peněženka. To je teď zakryto sporem o západní nebo východní směřování, ale ekonomická situace nadále zůstává tématem. Voliči opozice si myslí, že žijeme ve spálené zemi, kde hoří krajina, voliči druhé strany si myslí něco jiného a těžko se v tom hledá společný jazyk. Vede to k tomu, že ekonomická témata nejsou mediálně úplně navrchu, přesto podle mne rozhodnou volby.
Jak moc velká je pravděpodobnost, že po volbách vznikne menšinová vláda ANO, tolerovaná například SPD.
Jestli vznikne menšinová vláda ANO, tolerovaná některou z menších radikálních opozičních stran, bude tato menší strana zásadně ovlivňovat politiku ANO. To je ideologicky trochu beztvará strana, která se nechá poměrně snadno ovlivnit koaličními partnery nebo spolupracujícími subjekty. Varianta, že k tomu dojde, je poměrně pravděpodobná. Stačilo nebo SPD by pak ANO dotlačili k tomu, co by možná samo nedělalo. Tahle část politického spektra jde do voleb jako favorit, to si musíme přiznat.
Co všechno vy nesete do politiky jako kandidát, jaká jsou vaše témata, co budete prosazovat, když budete zvolen?
Určitě se od kolegů kandidátů odlišuji tím, že jsem doposud poslanec nebyl, a stejně tak jsem nebyl v žádné volené funkci. ODS si v kraji vybrala novou tvář a to ztělesňuje myšlenku, že chceme, aby tato vláda pokračovala, ale současně potřebuje novou energii, nové tváře, nové nápady. Potřebuje lepší komunikaci. Bylo by dobře, kdyby tam nových kandidátů bylo víc. Co se týče programových priorit, když odložím velká celostátní témata, snažím se upozorňovat na to, že Olomoucký kraj mohou investice do obrany hodně pozvednout ekonomicky. Máme tu vojáky, základny, je tu obrovská hustota obranného průmyslu. Kraj to může dostat na vyšší ekonomickou úroveň. Jsem také nositel školského tématu, o které se hraje, ačkoli se o tom příliš nemluví, a to je zachování víceletých gymnázií.
Vlastimil Blaťák
