První díl trilogie popisuje příběh řeholního kněze, člena Německého řádu, P. Heriberta Eduarda Klugera (*1881 Nové Těchanovice). Ten téměř celý svůj kněžský život prožil v Bruntále, kde třicet let působil jako profesor náboženství na místním gymnáziu. Kromě pedagogické práce se angažoval v pastorační a sociální práci pro německou katolickou mládež: vedl mariánskou družinu, organizoval Frei-Tisch-Aktion (stravovací akce „volná židle u stolu“) pro studenty pocházející z chudých poměrů, napomáhal rozvoji hnutí německé katolické mládeže, atd. Jeho odmítavý postoj k nacistické ideologii byl všeobecně znám. Bylo zřejmé, že po obsazení Bruntálu německým vojskem na podzim roku 1938 bude v hledáčku gestapa. V roce 1944 zatčen a deportován do koncentračního tábora Dachau, kde 19. ledna 1945 zemřel.
Druhý díl trilogie vypráví o laikovi Eduardovi Schluschem (*1894 Horní Benešov), který byl s Bruntálem spjat od svých šesti let, kdy se jeho rodiče do tohoto města přestěhovali. Jako dospívající mladý muž se hlouběji seznámil s katolickou vírou a ta se stala určující hodnotou celého jeho života. V letech 1921–1929 pracoval jako ředitel Celostátního svazu spolků německé katolické mládeže v ČSR. V roce 1925 poprvé zorganizoval v Ostružné týdenní pobyt pro mládež s duchovním programem pod názvem Gemeinschaftswoche. Tato akce se stala impulsem nejen pro další opakování takového týdne v Ostružné, ale také pro organizování podobných setkání na jiných místech v ČSR. Později – ve 30. letech – se Edi, jak si nechával říkat, věnoval liturgickému hnutí a tiskovému apoštolátu. Činnost liturgických kroužků podporoval distribucí vhodné literatury, především Písma svatého a Schottova misálu. Ve svém nakladatelství v Lomnici (u Rýmařova) vydal v období 1933–1940 cca třicet publikací náboženského charakteru. Mimo jiné v roce1937 vytiskl encykliku Mit brenennder Sorge a tajně ji převážel přes hranici do Německa, kde byl její tisk zakázán. Po zabrání českého pohraničí nacistickým Německem byl Eduard Schlusche na začátku roku 1941 zatčen. Prošel koncentračního tábory Osvětim a Hamburg–Neuengamme. V závěru války byli vězni evakuováni do přístavu Travemünde u Lübecku v Baltském moři a naloženi na přistavené lodi. V domnění, že se jedná o válečné lodě, byly tyto 3. května 1945 bombardovány a potopeny. Zahynulo více jak 7000 vězňů a mezi nimi i Eduard Schlusche.
Třetí díl trilogie pojednává o P. Karlu Schrammelovi (*1904 Frýdek). V roce 1932 byl v Olomouci vysvěcen na kněze. Od září 1932 do června 1938 působil jako studijní prefekt (vychovatel) v německém Arcibiskupském chlapeckém semináři v Bruntále. Byl výjimečně pedagogicky i hudebně nadán. Vedl seminární sbor i orchestr, své žáky dovedl pro danou věc nadchnout a hudbě velmi dobře rozuměl. Od září 1938 do dubna 1939 působil jako vicerektor na Arcibiskupském semináři v Olomouci a ve Vidnavě. V dubnu 1939 byl jmenován ředitelem chlapeckého semináře v Bruntále. V roce 1941 byl gestapem zatčen, internován a eskortován do koncentračního tábora Dachau. Zde dokázal kolem sebe vytvářet ostrovy naděje. Angažoval se v tajné pastorační práci mezi vězni, napomáhal rozvoji duchovního i hudebního života v táboře, zprostředkovával tajný korespondenční kontakt s vnějším světem. Jeden z jeho dopisů byl gestapem zachycen. To byl důvod, proč byl na konci roku 1944 převelen do koncentračního tábora Buchenwald a tam na počátku února 1945 zavražděn.
Tisková zpráva
