„Však jsem si taky pobrečel,“ přiznal jedenačtyřicetiletý matador Miroslav Vraštil. „Na vážení před finále panovala dost uvolněná atmosféra. Snad nejuvolněnější, co jsem kdy zažil. Bylo to velmi emotivní, je to pro nás velká škoda,“ doplnil ho o třináct let mladší Jiří Šimánek.
Co vůbec říkáte tomuto kroku?
Jiří Šimánek (JŠ): Nic s tím nenaděláme. Míra už je dost vyřáděný, ale co mají říkat mladíci, kterým je třeba dvaadvacet. Sebrat jim tuhle disciplínu, je pro ně zásek. Budou muset přibírat. My jsme si naštěstí stihli užít dvě olympiády.
Miroslav Vraštil (MV): Je to smrt pro lehké veslování. Mladí kluci jsou z toho opravdu zdrceni.
Budete tedy přibírat?
MV: Dnes určitě, zítra taky. (směje se)
JŠ: Musíme se poradit s blízkými, pak se rozhodneme, co dál.
MV: S váhou, kterou máme teď, pro nás není v Česku potíž být nejlepší i mezi těžkými dvojskify. Ve světové konkurenci je to jinak. I vítězní Irové by ve finále v jednotné kategorii podle mého názoru nebyli. Páky tam jsou úplně jiné. Je rozdíl, když máte dva metry nebo metr osmdesát. Není to zkrátka jen o kilech, ale i o výšce.
JŠ: Vážíme sedmdesát, s osmdesáti kily by to šlo. (směje se). Ale musel by to člověk uživit, mít potřebnou výkonnost. Svaly musí být nabušené, a to třeba rok dva trvá. Každopádně musíte mít pro těžké váhy i trochu dispozice.
Proč to rozhodnutí udělali?
MV: To se musíte zeptat jich.
JŠ: Přidali do programu příbřežní veslování. Někde tedy museli ubrat. Byly tam tlaky, že rozdělení lehkých a těžkých vah nedává smysl.
Dávalo by vám smysl pokračovat, kdybyste mohli reprezentovat třeba „jen“ na mistrovství světa?
MV: Nám ano, ale velké federace už teď lehké váhy vůbec nepodporují. Britové, Kanaďani, Američani či Australani, prostě všichni už od toho upustili. Sportovcům nedají peníze na přípravu a ve veslování si sehnat sponzory je hrozně těžké. Prize money nemáme žádné. Můžeme vyhrát Světových pohárů kolik chceme, ale je za to nula korun. Jsme závislí na resortech, my třeba na Dukle.
A přesedlat na jinou loď?
JŠ: Postupem času lehké veslování postupně vymře, o tom jsem přesvědčen. Zůstane třeba lehký skif, ale lidí v této váze výrazně ubude.
Míro, budete i v jedenačtyřiceti letech ve vrcholové kariéře pokračovat?
Nechci předbíhat. Dnes máme v plánu Český dům, guláš a nějakou tu tekutinu. A chci ochutnat i pravý francouzský croissant. Čekají mě státnice ve škole. Uvidíme, co bude pak. Nechci se rozhodovat v emocích.
V oblibě máte Ironmana. Není to pro vás cesta…
V nejbližší budoucnosti určitě ne. Spíš začnu trošku víc běhat, to mi chybí.
A Jirka?
Přemýšlím, co dál. Život po sportu mě lákal už po olympiádě v Tokiu. Tím, že nám to s Mírou šlo, tak bylo snadné u veslování zůstat. Teď je to kvůli zrušení naší kategorie jiné. Rozlousknu to v následujícím měsíci.
Pavel Král ACS Dukla
