Jaké máte vzpomínky na mistrovství svět ve Španělsku 1982?
Je to obrovské moře vzpomínek. Turnaj ve Španělsku, v takové fotbalové zemi, byl něco naprosto mimořádného. To se v životě jen tak neopakuje. Neuspěli jsme, vypadli jsme ve skupině, ale přesto jsou mé vzpomínky dobré. Ty nejlepší. Celá organizace byla na špičkové úrovni, každý zápas byl vyprodaný.
Potkal jste tehdy Diega Maradonu, pro kterého to byl první světový turnaj?
S Diegem jsme se nepotkali. Spíš jsme se všichni setkali s hráči z naší skupiny, s Francouzy.
Nakousl jste to sám, šampionát se tehdy konal ve fotbalové zemi. Dnes se spousta vrcholných akcí koná kdovíkde, nynější šampionát je v Kataru. Jaký je to rozdíl, hrát ve skutečně fotbalové zemi, oproti třeba právě dnešku?
Rozdíl tam je. Turnaj v Kataru je pro Evropany velmi těžko dostupný. Stadiony jsou tam nádherné, ale nedovedu si představit, jak to vypadá kolem. Co fanoušci, co atmosféra, co organitzace? Asi to k pořádání světových akcí v dnešní době patří.
Dovedete srovnat fotbal, jaký se hrál v roce 1982, s tím dnešním? Je to čtyřicet let…
Dnešní fotbal je rychlejší, rozhoduje první dotek s míčem. Vyvíjí se fotbalová technika, jako se ale samozřejmě vyvíjí celá společnost. Vývoj se nezastaví. Jestli je to dobře nebo špatně, to neumím říci. Ale samozřejmě mě někdy štve, jak se například dlouho rozhoduje o nějaké herní situaci u videa. Z tohoto hlediska mi ty naše časy přišly takové přirozenější. A techničtější. Radši jsem se díval na Tondu Panenku, než na sprintery, kteří nejsou schopni trefit bránu.
Česká republika se šampionátu naposledy zúčastnila v roce 2006, a od té doby nikdy. Čím to je?
Štve mě to. Štve mě, jak nakládáme s reprezentací. Vždyť nás vyřadil Wales, který je teď na mistrovství úplně zoufalý. Je obrovská škoda, že začínáme čím dál tím více zaostávat. Jak málo hráčů máme ve spšičkových ligách. Že nestíháme.
Sám nyní pracujete jako trenér dorostu. Čili, je to taky na vás…
Ano, a vidím to každý den. Vlašim je malé město, máme málo dětí. A v klubech, kde je dětí dost, třeba trvá strašně dlouho, než je něco naučíme. Proto nejsem příliš optimista, jestli třeba brzy vychováme další generaci pro světový turnaj. Bojím se, že ne. Zaostáváme ve všem a skoro za všemi. Nejen za Anglií nebo za Itálií, ale i za jinými zeměmi. Vždyť nás dohání i Makedonie. Nedávno jsem poslouchal na sezení trenérů v Nymburce Honzu Říčka, který pracuje jako skaut Manchesteru City. A o naše hráče v těchto ligách prostě není zájem. Ten byl pouze o Adama Hložka, ale jinak ne.
Co Mojmír Chytil? Jste se Sigmou svým způsobem spjatý, jak hodnotíte jeho?
Je těžké ho hodnotit a nechci to dělat. Dal tři góly Faeřanům, ale to je velmi těžko porovnatelné. Jako kdyby je dal Brnu. Teď bude mít zamotanou hlavu přestupem, zřejmě se ocitne v Praze a bude se muset prosadit do sestavy. Je teprve za začátku cesty, na špičkové evropské kluby to zatím není.
Vlastimil Blaťák
